přidáno 02.12.2007
hodnoceno 7
čteno 1737(24)
posláno 0
Nahá, bezmocná, zranitelná…

Jablko v misce ovoce
bez šťopky, bez slupky
na prázdném stole
pro ozdobu.

Meruňka s broskví
banán s jahodou
meloun s citrónem
… milovali se …

Tiše jsem je pozorovala,
učila se
a snila o tom,
co jsem nemohla mít.

Neplakala jsem,
tančila jsem mezi nimi,
dýchala plnými doušky
vzduch prosycený létem.

Hodili ke mně
„obyčejnou mandarinku“,
naučila jsem se
chutnat ji i s kůrou.

Věšeli okolo mě hvězdy a pomeranče,
načichla jsem skořicí,
pak me rozřízli
a byli šťastní.
přidáno 09.12.2007 - 05:06
štěstím kypící
přidáno 03.12.2007 - 18:42
Zvláštní...taková lehce sváteční...njn už se nám ty Vánoce blíží;)
přidáno 02.12.2007 - 20:29
líbí se mi...moc...můžu si pod tím vším představit cokoli...téměř...a to miluju!:)))
přidáno 02.12.2007 - 20:07
Jinak fajnove:) mne se libi...to s tou kurou a mandarinkou:)
ovoce mam rada...co mango?:)
přidáno 02.12.2007 - 20:05
to je typicky pro tebe...
přidáno 02.12.2007 - 12:16
zní to trochu smutně :(
přidáno 02.12.2007 - 10:17
zvlastni ;) hlavne to rozrezavani ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Miska s ovocem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hrozny uspokojení
Předchozí dílo autora : Starý šatník

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming