 27.02.2010 4 1147(14) 0 |
Stojím sám v mlze, na rozbláceném nádraží,
hledím do louže, kde se mé vzpomínky a šedivé nebe odráží.
To nebe kde se vzpomínky a oblaka na kapky deště přetváří,
a padají dolu na mou hlavu - na to osamělé nádraží.
hledím do louže, kde se mé vzpomínky a šedivé nebe odráží.
To nebe kde se vzpomínky a oblaka na kapky deště přetváří,
a padají dolu na mou hlavu - na to osamělé nádraží.
14.03.2010 - 01:21Lilien
A má to hloubku, co povrchním čtením se nepochopí.
14.03.2010 - 01:20Lilien
hezoučké rýmování, nevím, proč většina borců tady potřebuje něco na co by nechtěla zapomenout
28.02.2010 - 22:34Takové nijaké, za pár minut zapomenu, že jsem to četla. Možná, kdybys přidal další sloku...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stanice jménem Zapomnění : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nedělní chvíle hrůzy
Předchozí dílo autora : Nostalgie
