přidáno 02.12.2009
hodnoceno 4
čteno 2247(26)
posláno 0
Kůra...
Starý, vrásčitý strom, objímat ho můžu jak chci, můžu se natahovat až mě ruce bolí a stejně ho nedokážu obejmout tak pevně, jako on drží pohromadě celou naši civilizaci.

Nedokážu dosáhnout na vrchol, který on bere jako samozřejmost...

Strom...
Silná borovice, jak miliony matek, kořeny pevně v rodné půdě, větve-volné. V nebi, ve větru tančí.
Zelená se, dělá radost. Už od pohledu.

Strom...
Pyšně se rozhlíží po lese. Je nejvyšší a nejstarší. Všechny stromy v okolí si ho cení a závidí mu.
Absurdní je, že tu nejveselejší náladu mu může zkazit jediná nasprejovaná značka. Oranžový puntík = deprese...
přidáno 09.08.2015 - 22:25
Krásné, těší mě, že jsem na tuto ódu na stromy narazil. Osobně rád někdy chodím načerpat trochu Jejich síly a moudrosti.. :-))
přidáno 20.04.2013 - 09:06
Ano, je to absurdní. Je tak těžké nalézt krásu a tak snadné ji zničit. Alespoň že tu vnitřní krásu, kterou máme v sobě, tak snadno zničit nejde. Ale zase je problém ji někomu předat. :-\

Pokud jsem úvahu pochopil správně, je to krásná myšlenka.
přidáno 06.12.2009 - 10:33
Ani jsem to nějak nepochopil, ale zaujalo mě to. Fakt pěkný.
přidáno 04.12.2009 - 15:06
krásný !!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Strom : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Příšery v šeru
Předchozí dílo autora : ((závorka v závorce))

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming