přidáno 22.10.2009
hodnoceno 1
čteno 1225(5)
posláno 0
Na louce ležím docela spokojen,
v tom zjeví se krásné víly,
jsem skutečně ohromen,
promluvit nemám síly.

Ptají se zda-li jim pomohu,
těm překrásným vílám.
„Jsem člověk. Já nic nezmohu.“
S ostychem odpovídám.

Najednou záblesk v bezvětří,
a víly zmizely v mžiku.
A co náhle mé oko nespatří.
Pár postarších poustevníků.

Ptají se zda-li pomohu,
jim poustevníkům starým.
„Jsem člověk. Já nic nezmohu.“
Opatrně s úctou pravím.

Zády se otočí a odchází,
já opětovně ulehám k zemi.
A stará paní mne nachází,
se slovy: „Prosím, pomůžeš mi?“

Už mne nechce být,
snad tolik moc nežádám.
Chci jen rajský klid.
Na to právo přece mám.
přidáno 23.10.2009 - 23:55
a pointa? pořád po tobě někdo něco chce a ty chceš klid? ty víly mi tam do toho pak moc nepasují...nebo jsem to celé prostě nepochopil...občas kulhá rytmus, ale jinak se to četlo docela dobře...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rajský klid : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Souzení
Předchozí dílo autora : Ve vaně

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming