Medailon

Úzkou pěšinou mezi oprýskanými staveními s doškovou střechou utíká stařena. Za soumraku klopýtá a zakopává na kostrbaté, kamenité cestě. I přes její pokročilý věk a neschůdnost terénu ji její povinnost nedovolí upadnout, či jen zpomalit.
Spěchá, až na samý konec vsi, k ženě, která každým okamžikem přivede na svět dítko. Stařena, sloužící zde jako porodní bába, sotva dechu popadá, když konečně dorazí ke dveřím chalupy, ze které jsou slyšet vzdechy rodící ženy. Není nač čekat!
Vstoupí do spoře osvětlené místnosti a hned zamíří do kouta pro jediný zdroj světla v tomto domě, a to petrolejovou lampu. Svýma třesoucíma rukama si ji přenese blíž k ležící ženě. Postaví ji na malý, dřevěný stolek, poblíž ženy, aby její světlo dopadalo,, alespoň na tu část místnosti, kde žena ležela. I přes tento chmurný, mlhavý odraz se stařena pozastavila nad krásou mladé ženy, která v této době byla obzvlášť vzácná.
Jmenuje se Anna, má plavé vlasy, které ji po pramíncích spadávají do obličeje. Velké zelené oči, broskvovou tvář a plné rty, ze kterých ji zářily bílé zuby. Také bylo patrné, že ikdyž se momentálně nachází v pokročilém stadiu těhotenství, má krásnou štíhlou postavu.
Teď ovšem prožívá narození svého prvního dítěte, a to v bolestech a radostech. V tuto chvíli vůbec nepřemýšlí, do jaké doby dává život tomuto drobečkovi. Do doby plné násilí a krutosti, kterou Francie právě prožívá. Při každém stahu upadá do říše snění a vzpomínek.
Vzpomínek ke svému dávnému příteli, který se každým okamžikem stane nevědouc otcem. Na lásku, která po svém naplnění byla odtržena a s největší pravděpodobností i pohřbena.
Před lety se zamilovala do muže jménem Henry. Ale jednou, když vojáci napadli jejich vesnici, byl Henry zajat a od té doby ho Anna už neviděla. Nedostala o něm doposud žádnou zprávu, proto se smířila s tím, že už nebude mezi živými. Věděla, že kdyby mohl, dávno by se k ní vrátil. Občas si jen povzdechla, kdyby tak jen věděl, ze jejich láska je odměnila dítkem. Jistě by tato myšlenka ulevila jeho umírání.
Teď ale Annu z rozjímání o své ztracené lásce vytrhla silná bolest s následující úlevou.
Dítě bylo na světě!
„Je to chlapec!“ Prohlásila ihned stařena a podávala krásného chlapečka matce.
Ta si ho hned přivinula k prsu a chlapec, jako by věděl o kruté době, ve které spatřil světlo světa, hltal mateřské mléko s takovým úsilím a poté spokojeně usnul.
Anna byla vyčerpaná a se zbytekem sil si ještě jen tak pro sebe povídá:
„Tom, budeš se jmenovat Tom.“ A s jeho jménem na rtech vysílená usnula.
Tak skončil jeden den! Den plný bolesti, ale i nevýslovného štěstí z nového života....
„Milý čtenáři, pokud v tomto okamžiku nehodíte tuto knihu kamsi do kouta, čeká vás velké dobrodružství, které budete prožívat spolu s mým malým hrdinou. Příběhy plné napětí, zklamání, lásky i nenávisti, štěstí i přátelství. Otevírám touto knihou příběh plný napětí, ale i humoru.
Přeji vám, aby vás toto čtení pobavilo a abyste před svým vnitřním zrakem zahlédli stejně tajuplný a záhadný svět, jako ho vidím já, když se jej snažím přepsat na papír.“