|
by mělo něco zbýt...
 12.10.2009 7 1873(23) 0 |
Zas žití stojí síly....
Já chtěl pouze chvíli,
zaklonit hlavu,
sluncem cítit propalovat víčka.
Kde sílu brát,
když duše stárne,
občas přijde myšlenka,
která je moje svíčka.
Kde sílu brát,
vždyť dříve nežli dohoří,
měl by člověk otisk zanechat,
než se do tmy ponoří.
Já chtěl pouze chvíli,
zaklonit hlavu,
sluncem cítit propalovat víčka.
Kde sílu brát,
když duše stárne,
občas přijde myšlenka,
která je moje svíčka.
Kde sílu brát,
vždyť dříve nežli dohoří,
měl by člověk otisk zanechat,
než se do tmy ponoří.
01.03.2015 - 20:40Obávám se, že že stejně upadneme v zapomnění a vlastně: Co na tom záleží, když už to nebudeme vnímat?
I když Ty máš ještě dost času na podobné úvahy a třeba se i někde zvěčníš v almanachu ataque...:-)
I když Ty máš ještě dost času na podobné úvahy a třeba se i někde zvěčníš v almanachu ataque...:-)
21.06.2010 - 00:55Krásné zamyšlení ... každý máme svoji svíčku ...každý máme vyměřený čas ... díky za Tvoji poezii ... zanechala otisk ;-)... i kdyby vnější podobu myšlenek odnesl čas, zůstane ona sama ve své nahotě a kráse ...navždycky ...
01.05.2010 - 21:45joo, zaklonit hlavu.. svíčka hoří dál.. známé pocity příteli.. díky za ně!
17.10.2009 - 11:21opravdu povedene... citim to, ikdyz mam na to cas :) myslim, ze otisku mas tady dost :)
12.10.2009 - 20:31Hanička
líbí se mi dost, prostě se to člověk časem naučí...
nemůžu srovnávat s někým, kdo je jiná generace...
nemůžu srovnávat s někým, kdo je jiná generace...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
po nás.... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Malým dětem se nemá lhát
Předchozí dílo autora : Dřív než spadne první list
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
