 10.10.2009 2 1811(20) 0 |
Andělská křídla jsou polámaná,
on chce vzlétnout,ale nemá sílu,
teď svou bitvu musím vyhrát sama,
lásku jsem ztratila,ale mám svou víru.
Minulost je pryč,jen střepy z ní zbyly,
ty střepy se slepí vždy na malou chvíli,
vzpomínky nás vrhají do bezcitné němoty,
která šeptá do ticha,dvě slova-JÁ a TY.
on chce vzlétnout,ale nemá sílu,
teď svou bitvu musím vyhrát sama,
lásku jsem ztratila,ale mám svou víru.
Minulost je pryč,jen střepy z ní zbyly,
ty střepy se slepí vždy na malou chvíli,
vzpomínky nás vrhají do bezcitné němoty,
která šeptá do ticha,dvě slova-JÁ a TY.
12.10.2009 - 20:17Hanička
myšlenka pěkná, ale zas není nová...
o andělech píše každý puberťák, rýmy jako sílu - víru, neberu... ten kdo aspoň trochu čte díla ostatních, už by si to ani neměl dovolit...;) nic proti, prostě je toho všude mrtě...
a taky by to chtělo pro oko oddělovat čárky
o andělech píše každý puberťák, rýmy jako sílu - víru, neberu... ten kdo aspoň trochu čte díla ostatních, už by si to ani neměl dovolit...;) nic proti, prostě je toho všude mrtě...
a taky by to chtělo pro oko oddělovat čárky
11.10.2009 - 09:52Líbí se mi tvá odhodlanost jít dál, i když to ještě bolí.:) Vyhla bych se tomu andělskému klišé, zvláště v prvním verši a celkově bych se pokusila o nějaký alternativnější pohled na věc - pro mě jako pro čtenáře to zůstává šedé...L.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Já a Ty : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kořeny
Předchozí dílo autora : Nemocné srdce
