|
malá podzimní dvousloká pidiaturka
 17.09.2009 5 1621(16) 0 |
…Už zase přicházíš…..,
lehám si na tvůj vlahý vánek
a na srdce přikládám tvůj barevný fáč.
Jsi i jak můj modlitební stánek,
kde usebrání hledám a odkládám pláč.
Mám tě ráda, podzime milý,
mírníš oheň duše i letní žár,
s tebou nacházím v sobě víc síly
k dalším dnům, jsi velký dar!!
lehám si na tvůj vlahý vánek
a na srdce přikládám tvůj barevný fáč.
Jsi i jak můj modlitební stánek,
kde usebrání hledám a odkládám pláč.
Mám tě ráda, podzime milý,
mírníš oheň duše i letní žár,
s tebou nacházím v sobě víc síly
k dalším dnům, jsi velký dar!!
01.03.2015 - 20:53ivkaja:
Kam chodíš na svá krásná slova,
kam chodíš na obrázky své,
jak kdyby střela Amorova
omylem protla srdce mé...
Máš v pidibásni maxi něhu,
s údivem pročítám ji zas
a nadšení mé nezná břehu:
Nádhera! Prostě krása krás!
:-)))
Kam chodíš na svá krásná slova,
kam chodíš na obrázky své,
jak kdyby střela Amorova
omylem protla srdce mé...
Máš v pidibásni maxi něhu,
s údivem pročítám ji zas
a nadšení mé nezná břehu:
Nádhera! Prostě krása krás!
:-)))
18.09.2009 - 10:20Dík! Ty verše snad sám podzim psal tu
žárliv na přízeň co lid přeje jaru
rozšafně když kráčel po asfaltu,
mozaikou listí bílou přikryl čáru
žárliv na přízeň co lid přeje jaru
rozšafně když kráčel po asfaltu,
mozaikou listí bílou přikryl čáru
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Díky Podzime... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zpívající fontána
Předchozí dílo autora : Nadechnutí?(M.)
