děti květin

I TEĎ
Muži plní své denní normy,
vousáč s bundou pověšenou na plotě,
lekle mrknul,
loknul si z okna,
šediví a zívá,
nakopnul chodník za Normou,
nohy žraločí,
dívá se na lidi,
krtky co si plní nory,
duše maximálně u kol.
Co jsi zač?
Pověz mi,
a sbořím ti hrad,
z kamenů imaginární normality,
zakládáš si a nemáš základy,
přestaň mě srát ty dítě oceli,
pod širákem opeču si tvou klobásu,
štěstí tvojí holky.
Michal David kouří Sagvana Tofiho,
Jirka Kornů depiluje Standu Hložků,
Bohdalová krade myšlenky,
Rákosníčkovi,
a Rosák už neriskuje, dospěl,
nikdy nedospěju do dítěte oceli,
jsem dítě květin,
a budu mít děti květin,
nevyznávám válku, rasismus, násilí a detektivky,
lepší je pohádka o oblečeném nahém královi,
to má myšlenku,
najednou se rozbily všechny televize světa,
všichni policajti začali krást,
chirurgové se navzájem rozřezali,
a najednou se zastavili všechny stroje a auta,
a satelity přestali vysílat,
nefunguje internet, mobilní spojení, ani sporáky,
a všichni lidé se sfetovali,
bloudí po ulicích, loukách i hájích,
začli se navzájem tolerovat,
cizí mluví s cizími,
rovný hladí křivého,
nadherná vysoká blondýna hladí malou ošklivou tlustou,
bohatí pozvali chudé k sobě do bazénu na drink s paraplíčkem,
drogy a jídlo jsou zdarma,
nikdo nepracuje,
nekácí se stromy,
nehloubí se lomy,
máme rádi romy,
nezamykáme domy,
je nás šest na Zemi,
plus fantazie, pohoda, láska.....
a radioaktivita:-)