ještě jsem jí to neřekl a v duchu si nadávám, jak dlouho mi to ještě bude trvat. Asi jsem nevyspělej, ale přijde mi střasně těžký to říct, když to myslím vážně...
přidáno 12.09.2009
hodnoceno 2
čteno 1805(12)
posláno 0
Když potmě bloumáš zemí stesku,
snad objevíš tu úzkou stezku,
odkud svítí světélko.
Na konci čeká slunné ráno,
kde z kousků hvězd je poskládáno:
Miluji Tě, Adélko.
přidáno 31.05.2023 - 23:33
krásné. Mám vnučku Adélku a taky ji miluji.
přidáno 13.09.2009 - 14:46
Pěkné :) Sama jsem Adélka, takže asi tak :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pro Adélku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Miluji Tě
Předchozí dílo autora : Starcům patří vzpomínky

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming