Tajuplná jeskyně

„Kde je ten dům?“,ptal se Ríša bratra. „Nevim tobě mamka dala ten plán lesa a ty jsi ho ztratil!“,odpověděl.„Jo, jo, je to jenom moje chyba", přiznal se Ríša svému bratrovi Honzovi. Zrovno v tu chvíli začalo pršet. Ríša a Honza přidali do kroku. Když Ríša zrovna začal myslet že jsou ztraceni ozval se Honza:
"Hele tamhle je nějaká jeskyně„, vykřikl nadšeně. To neni možný na plánku nic nebylo. Ríša se nakonec od bratra nechal přemluvit. Když vešli dovnitř, to co viděli jim vyrazilo dech, byla tam láva! "To neni možný“,řekli oba naráz. „Hele tady je nějakej most ze dřeva“,řekl „nepřejdeme to?“ Ríša na něj koukal s pusou dokořán. „To je vtip že jo?“,odbyl ho Ríša.
„Ne je to bezpečné opravdu!“, prosil Honza. „Dobrá jdeme.“, rozhodl jeho starší bratr.
Když oba byli tak v půlce pod Ríšou prasklo a spadlo do lávy jedno prkno. Sakra. Šli dál když byli na konci oba byli rádi. „No a co dál pane chytrý?“, ptal se naštvaně Ríša. „Támhle je nějakej průchod, můžeme projít“,odpověděl. Když přišli k průchodu, první šel Ríša. Lehce se protáhl a zakřičel na Honzu že může prolézt za ním. Když Honza byl už na konci, spadly mu na ruku kameny. Vyjekl bolestí. „Sakra, nikdy jsme sem neměli lézt“, řekl Ríša. „Máš pravdu“, odpověděl. Ještě chtěl něco říct, ale to už nestihl. Za nimi se ozval štěkot psa. Ríša se otočil, byl tam pes, ale měl zuby vlka. Ríša se chtěl rozběhnout a utéct, ale pak si vzpomněl na bratra, který má ruku pod kameny. Ten pes křížený z vlkem potom udělal neco, co nikdo nečekal. Místo toho, aby skočil na oba kluky a roztrhal je, přilezl k Honzovi a čumákem odvalil jeden kámen. Asi za 10 minut už měl Honza celou ruku volnou, ale zlomenou. Pes zatahal Ríšu za rukáv. „Asi chce, abysme šli za ním“,řekl. „Tak jdeme“,odpověděl. Šli asi 50 metrů, přišli k nějakému stanu, z kterého vyšel stařičký muž. „Kdo jste?“,ptal se Honza. „Jsem vetchý stařec, který zapoměl, kde je východ, ale má poklad a teď vám řeknu svůj příběh:
Jednoho dne jsem šel do lesa na houby už si nepamatuji jaký to byl den, to víte jsem tu už 48 let tenkrát mi bylo 22 let. No a když jsem byl na těch houbách tak začalo pršet tak jsem rychle běžel lesem až jsem našel tuto zatracenou jeskyni. Vešel jsem a zvědavost mi nedala a došel jsem až sem a zde jsem doteť. Společnost mi dělá pouze tady, Zlaťák, nikdo jiný. Asi o měsíc později jsem našel poklad a to je vše. No kluci a jak jse se sem dostali vy?“, dokončil stařec. Ríša a Honza mu začali vyprávět, jak se tam dostali. Nakonec promluvil Ríša: „Víte co vraťte se s námi, dobře?“ ptal se. „Víte co, já půjdu!“ A tak taky udělal. Nejdřív prolezli otvorem a potom přešli mostem lávu. Celou tu dobu měl stařec u sebe pořád velkou truhlu s pokladem. Když vyšli, naskytl se jim krásný západ slunce. Ale to už stařec neviděl, protože radostí z toho že je venku zemřel.