Úryvky z několika básní

Indická křižovatka,
tůt, tůt, uhni,
nikoho nezajímáš

Před hospůdkou na růžku vybleju ti celej svůj život,
o tom jak mě ještě nikdo nepochopil,
o tom jak si mne ještě nikdo neochočil,
možná trošku,
o vodce s Iggim Popem, jak mi přebral píseň,
o pivu s Charlesem Bukowskim, jak jsme se hádali a ráno nevěděli o čem,
píšeš špatnou poezii, jsou to rýmovánky plné klišé,
o hašiši s Baudelairem, jak jsme totálně vyhulení štárali klacíky v přejeté kočce,
o psychu, které sdílím s Kafkou,
jak nic nezmůžu proti T-mobilu či Komerční bance,
s Jiráskem jdem proti všem,
už skončila doba temna?
nenacházím slova jemná,
když podívám se z okna posetého žlutobílými mušími hovínky,
hvězdy, slunce, mraky, nebe,
nedaj mi jíst,
jen vítr chladí mou rozpálenou mysl,
víc realista než básník,
co utíká před realitou k psaní.

Dementní dědek stojící uprostřed křižovatky,
ty tam a ty tam,
neposlouchej nikoho,
NIKOHO!
Nepodřizuj se, nepodlézej,
čichej ke kytkám a kašli na zprávy o cizích lidech,
klidně onanuj na dětském hřišti,
nedej na řeči neschopných.

Bříška prstů mi smrdí jak psí granule,
bříška prstů smrdící starými strunami,
bezruký má brčko.

Přetvářka, povrchnost
nerozumím co jsi říkal,
tak radši přikyvuji,
ale nebudu se smát, i když by to bylo vhodné,
vtipy nejsou vtipné.

Škodolibost
vtipnější je pizza mužík,
když se mu rozsype 10 pizz na asfalt,
manager v pressu,
co na kole u auta objeví botičku,
má dodržovat zákony, když chce vést společnost,
osamocený ožrala co zpívá všem a všemu,
jelen co kolem tebe proběhne, když souložíš v lese

proniká zkrz kutikulu, do pletiva citrónu,
zapařená smutná žena, snídá kostky bujónu

Napiš něco o HIV, dětech na minových polích,
o ženách hnijících na podlahách věznic,
z politických důvodů,
s plným pupkem napiš něco o hladomoru,
představ si, že jsi strom v pralese, který má padnout kvůli penězům,
napiš báseň o hovně a mouše a jsi můj člověk.

Lidé se od sebe odlepí jako omítka od domu,
ty jsi holý dům a díváš se na tu spoušť na chodníku.
Přátelství na celý život,
i přes kilometrové vzdálenosti a měsíce odloučení,
začnete se bavit o záležitostech srdce, tam kde jste přestali,
ani nemusíš vědět proč je máš tak rád,
přítel se neuráží, pobaví tě, poradí ti
není otrávený když mu zavoláš,
zvedne tě když ryješ nosem v bahně,
přeje ti úspěch a lásku,
rozumíte svým duším,
zajímáš ho takový, jaký doopravdy jsi,
přítel ví, že jsi magor a ty to víš o něm,
ono se o tom moc nemluví, ale magoři jsou všichni,
a to je normální,
a pokud říkáš, já nejsem magor, tak jsi ten největší

rybář v gumácích po zadek,
pod splavem muškaří,
pustil velkou rybu, má můj obdiv
snědl bych jí,
krmím kachny jak důchodce či malý kluk,
to vyjde nastejno,
cumlám řeku pohledem,
pak na druhé straně ulice,
potkám učiněný zázrak,
opak své osobnosti,
otylého holohlavého do půl těla oděného muže svírajícího policejní obušek,
byl pod vlivem,
čeho? To u těchto lidí nepoznáte, většinou je to směs,
někam vrávoravě spěchal,
houpal ňadrami,
hrozný.

Hrozný. My ho známe. Musí se pořád prát. Bije i prostituky.
Hm, já prostitutku nikdy neměl,
a jestli jo, tak jsem za ní neplatil,
ona platila za mě,
3 piva