spoluautorka textu: Veronika Blumová (zde jako Anicol)
přidáno 29.07.2009
hodnoceno 6
čteno 1951(35)
posláno 0


Díky za optání - je mi skvěle,
ale ještě než tě pošlu pryč,
chci prozkoumat křivky na tvém těle
- klidně si, holka, na mě křič.

Prozkoumej si, co chceš na mém těle
- já už na tebe si spletla bič.
Myslíš, že dostaneš mě k sobě do postele?!
Dávno ‘s ke mně ztratil správnej klíč.

K srdci hoří doutnák -
chystám výbuch,
na prach rozmetáme soužení.
Temně hraje loutna,
hledá chybu,
kdo se jednou zklame v toužení.


V srdci hoří plamen
- prsty pálí,
převládá snaha jinam jít.
Nedohoříváme,
jen se vzňaly
touhy výbušné jak dynamit.

Zničil jsi jiný - tak mě taky znič -
neboj se, hochu, jenom směle!
Ještě zahradník si hledá správný rýč,
než navěky ti v zemi rozestele...
přidáno 16.11.2014 - 18:44
Krásný:-)
přidáno 31.07.2009 - 22:15
Dott: významově by se tam určitě hodil líp "hrobař", ale spoluautorka zvolila slůvko "zahradník", který může být jistou alegorií hrobaře. I já ještě dnes, po 2 letech, jsem byl v pokušení tam toho "hrobaře" hvízdnout... :)
přidáno 31.07.2009 - 19:33
neměl by tam být místo zahradníka hrobař ? - jinak velmi chytlavé a povedené :)
přidáno 30.07.2009 - 21:58
V srdci hoří plamen
- prsty pálí,
převládá snaha jinam jít.
Nedohoříváme,
jen se vzňaly
touhy výbušné jak dynamit.

Nejlepší sloka textově, hudebně se mi nejvíc líbí střed... A celkově tohle celé je bájo.:)
přidáno 29.07.2009 - 23:49
Bomba, oceňuji mimo jiné mezihru, a hlavně oživení ve Této písni....
přidáno 29.07.2009 - 22:29
úžasný

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dynamit : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Potmělhaní
Předchozí dílo autora : Píseň o hladu

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming