Mrkací panenka

Zkouším zjistit pravdu.
Ptám se lidí, kteří o mně nic neví !
I ten pes mi řekl víc, pochcal mi nohu.
Děkuji, děkuji za upřímnost.

Koukám na sebe. Bez zrcadla.
Vidím se. Hledám. Pečlivě.

V očích kdysi energie, zhasla.
Méně vrásek
/ už se tolik nesměju /
Suchý rty. Spodní nateklý od toho
věčnýho kousání, aby udržel pravdu.

Bohatá, našetřeno tolik bolesti.

Už zkrocená ? Naivko ? !
/ právě, že ne /

Rozšířený zornice, asi nejsem zdravá.
Dám si facku.
Poděkuju si.
Pohladím si tváře,
zčervenaly
/ alespoň něco /

Poškrabu se na uchu
/ NE, sestra stále nemluví, slyšíš dobře /
Cením zuby, na sebe. Z dásní trochu krve.
Už mě to neděsí.
/ z a v ř i h u b u ! /

Mrknu, nalepovací řasy držej pevně, efekt nemají.
Aby ses nám, panenko, neumrkala !

ÁÁá slza, hrdinko !

Bez známky hořkosti sůl polykám.
Půl života Tobě za cukrovou vatu.
Přestala jsem si závidět.