Pravidla nejsou

V mém ateliéru, bez hudby a barev a štětců a vzrušení, SMRT.
Možná si Tě sem jednou vezmu. Zatím mám pochyby o tom,
zda bys rozdýchal mou fantazii.

/ mohu Tě pomalovat ? /
/ nepohádáš se s kraplakem ? /

Slabý kafe nevařím, před půlnocí nechodím spát.
Těžko Tebe usínat nechám.
/ už Ti někdo lízal klíční kosti ? /
Moc nemluvím. Ne, ani o počasí.
Budu Tě pozorovat. Tvý řasy už jsem spočítala milule.
Seznámení tedy máme za sebou, řekla bych.
/ ano, o té pize vím taky /

Čokoládu jím i ve dvě v noci, vodku džusem vážně neředím.
Nejsem malá holčička !
Mám dřevěnou podlahu, na ní mnoho stop,
kdybych Ti je vysvětlila, nechtěl bys už zpátky.
Tebe přeci čeká rodina !
Musíš zpět.

Půjčím Ti plátno a neříkej tu odpornou větu -
- raději napřed na papír, abych to nezkazil.
Tady není co kazit, jde to z TEBE a Ty zkažený nejsi.
To bys mi přeci tak nevoněl !
/ hlupáčku /

Posaď se kam chceš, na zem, na stůl, pod gauč.
TADY nejsou PRAVIDLA !
Čaj se nepije o páté a oběd přesně na dvanáctou také nevařím.
/ nevařím /
Vypij toho, kolik chceš a nalejvej si sám.
Že dochází ? Že už je jen na dně ? ...
..... blázínku .

Kdyby Tě děsil ten čerstvej a studenej vzduch,
tak jen dýchej. Nebraň se.
/ neříkám, abys to vzdal /

A propo, kdyby se Ti nelíbily ty černé punčochy a košile PRO malování,
můžeš mi ji svléct !
/ jen, kdyby se Ti třeba nelíbily /

Posaď si MĚ na stůl, no tak svrhnem pár barev, probůh !
Tváře vem mi do svých rukou a ... ?
... začni malovat !
Na stehnech místa dost, Tvůj otisk paynovo šedí na nich,
by mě bavil.
Hlavně mě tiskni. Pevně drž !
Ten pocit " patření " někomu, k nezaplacení.
/ na všechno ostatní je tu mastercard /
Asi ses taky naučil mít rád barvy,
trochu Ti zrudly tváře.
Vidím to.
Víš, že máš vlhký řasy ? Vzrušuje mě to.
Ty punčochy nebyly laciný, o trošku dražší než já.
Tak už je ROZTRHEJ !
...
Jsme jeden. Takovou barvu jsem ještě nikdy neviděla !
Jak jsi to dokázal ?
OU !
A mně do dneška stačilo znát dvanáct druhů modré.

Ty, žes nikdy nemaloval ?

LHÁŘI !

/ lži mi dál /