*
17.06.2009 3 1419(13) 0 |
Navlékám korálky z nových zážitků,
jako když chytáš rybičku na třpytku.
Stejně tě lákám do pasti smyslné,
na krásná slůvka, řetízky stříbrné.
Nalévám do žil řeku optimismu,
odpoutej se chvilku, uteč realismu,
budem se vznášet nad barvami duhy,
stanem se navždy spojenými druhy.
Necháš se svádět k opojným radostem,
v naději uhýbáš nevšedním starostem,
hledáš mou přítomnost, čekáš na volání,
láska se rozlévá, citům se nebrání.
Už bloudit nebudem po slepých mapách,
začínáš ve vlasech, končíš mi v patách.
Cestuješ dlaněmi do teplých krajin,
mé louky voňavé Tobě se vzdají.
jako když chytáš rybičku na třpytku.
Stejně tě lákám do pasti smyslné,
na krásná slůvka, řetízky stříbrné.
Nalévám do žil řeku optimismu,
odpoutej se chvilku, uteč realismu,
budem se vznášet nad barvami duhy,
stanem se navždy spojenými druhy.
Necháš se svádět k opojným radostem,
v naději uhýbáš nevšedním starostem,
hledáš mou přítomnost, čekáš na volání,
láska se rozlévá, citům se nebrání.
Už bloudit nebudem po slepých mapách,
začínáš ve vlasech, končíš mi v patách.
Cestuješ dlaněmi do teplých krajin,
mé louky voňavé Tobě se vzdají.
22.06.2009 - 19:11
až na pokulhání v posl. verši je tato báseň vskutku nádherná, plná krásných obratů a skvělých myšlenek...poslední strofa je vážně povedená
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Splynutí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pro básníka
Předchozí dílo autora : Ráno zázraků