To takhle jednou..

..zabloudila jsem do Ráje,
slunce svítilo,
vzduch voněl vlhkem a trochu i hříchem,
had ospale klimbal a hlídal své jablko
( bylo už nakousnuté )
Adam byl v háji
( nebo možná na pivu )
a já potkala Tebe.
U stromu poznání jsi rýpal prstem do země,
vůbec Tě nepřekvapilo, že tam jsem,
že postávám a koukám Ti zvědavě pod ruce.
Chvilku ses mrcasil u kořenů,
pak jsi pohladil lístky, urovnal trávu,
učesal kapradí
a přesadil nějaký pugét.
Povídal jsi mi o všech těch rostlinách a keřích
( řekla bych, že celkem zamilovaně a dlouze )
a já poslouchala,
sem tam kořínek zastrčila, květ upravila,
držela Tě za ruku
a………zapomněla na Adama..

..pak jsi řekl..
„všechno je jinak Evo“
a dal jsi mi
plnou náruč své vůně
a květ jabloně..