Kávová naivka

Pozoruju Tě.
Naproti Tobě. Na půl metru. Za stolem.
(Achjo ! )
Polykáš kávu, poznám, jak asi voní !
Řekneš - DOBRÁ !
a usměješ se. ( Zničí mě to)
Já si piju svou.
HOŘKÁ ! řeknu.
( neusmál se )
Na rtech mám rudou rtěnku.
Vlasy krátké, černé. Vlnitééééé!!
Snad ještě cigaretku do špičky.
( a URČITĚ TEBE!!!! )
Voníš mi na dálku. Na blízko víc.
Půl metru za stolem. ( k sakru)
Cejtíš ty mě vůbec ? !
Dovolovala bych si,
jen nemít tu rudou pusu !
Ta barva jde z hadrů strašně špatně dolů !!
Těžké pak vysvětlování ženuškám, co košile perou !
Koukám na Tebe. Pozoruju Tě.
Moc nevím, o čem mluvíš,
ale určitě nežvaníš o počasí !
Vím, kolik máš řas.
Vím, kolik žil Ti zdobí krk.
Vím o Tvé pize před pravým uchem.
Vím, vím o Tvém nesnesitelném charisma,
které se snažím polykat !
Vím o Tvém strachu ze špatného pracího prášku,
který nezvládá ......
Vím o TOBĚ ...
jak strašně jsi nedosažitelný a sedíš půl metru ode mne.
...přichází číšník.
- Ještě nějaké přání ? Zeptá se Tě.

Ne, děkuji.

Rozbrečím se.
Ty si vážně nic víc nepřeješ !
(a já bych kvůli tobě vypila i sladký kafe ... )