Kolenová báseň. Tzn. báseň psaná na kolenou, pod rouškou tmy.
přidáno 24.05.2009
hodnoceno 2
čteno 1637(18)
posláno 0
slavně jak kapela zhasínám svělo,
sám mezi hudebními nástroji

chce se mi zpívat, dokud čas je
za pár let už nebude žádný

čas

přijď serafíne, serafíno
rozsviť, jestli se máš ráda
a sviť jako sada bílých svící

my hyperborejci,
viď

tak sami, tak sami
s vteřinami
jako ukazatel na cestě
hvězda v alobalu
náhodná událost
automobilové neštěstí
ty
má zběsilá postel
žádný bezpečnostní pás
přidáno 06.01.2012 - 12:11
Homér: A to já se tu musím trošku Homérovi postaviti na odpor... neb... jak už je to tu trošku známo jsem zastáncem vázaného verše. Neb zrovna zde nemohu říci že by mi daná volnost vadila.. jen rytmus mě jaksi pokulhává
přidáno 25.05.2009 - 09:17
Takovýto styl je mi blízký, žádný tebe, nebe, sebe, jebe

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stesk : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nepochopitelné málo
Předchozí dílo autora : obloha

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :
Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming