Co s tím uděláš....

Pořád se mě ptá, co s tím udělám. No co asi. Vezmu syna a opustím ho.
Všichni vědí, že mě podvádí a já se to samozřejmě dozvím jako poslední.
Můj skvělý manžel Martin.
Báječný otec.
Jen tu duši má svinskou.

Jednou mi to nedalo a podívala jsem se do diáře. Ano, do jeho diáře. Ano, všude se píše,
nedělejte to, nejde to vrátit. A mají pravdu, opravdu to nejde vrátit.Život Vám to obrátí o stodvacet
stupňů. Tomu člověku už nevěřite a stačí maličkost a za vším hledáte zlo.

Začalo to nevině, malá dovolená u Balatonu. On s přáteli a svojí vdanou přítelkyní. Já sama
s rodiči. Dva dny před koncem zájezdu si ke mně přisedl ke stolu u večeře a zeptal se :"Bydlíte
v Praze? Viděl jsem Vás tam.""Spletl jste se, jsem z Ústí." "Hm, tak nic." A odešel. To byl náš
první kontakt.Jenže já od tý chvíle na něj nepřestala myslet. Každý den jsem ho vyhlížela. Né,
že by to byl idol, to ne. Ale měl krásnej hlas, krásný oči.A úsměv. Prostě mě dostal.Před odjezdem
se před všemi pohádal s přítelkyní, kdy každý pochopil, že paní už závazky má,ale s někým jiným.
A konečně jsme dojeli do Prahy. Rodiče vyzvedli auto. A přišel on. "Svezete mě?"" A kam jako?"
"No, do Mělníka.""Dohodnu se s otcem, jestli to máme po cestě."A můj otec, duše dobrá, to po
cestě měl. Pak vystoupil a byl konec.
No nebyl, vypadl mu mobil na sedačku v autě, a ten odjel i s námi. Zjistili jsme to, když jsme
vynášeli věci z auta. Po půl hodině zavolal. A že přijede, jestli teda nechci přijet já.
A tak to začalo, nevinný setkání. Po třech měsících jsem se k němu přistěhovala. Po půli roce
jsme se brali. Z lásky. Po roce se stěhovali od jeho rodičů a jeho protivný sestry.Do vlastního bytu.
Po dvou letech jsme si pořídili psa. Chlupatýho, s rodokmenem, nádhernýho a velikýho psa.
Po čtyřech letech jsme dokázali zplodit syna.
Po šesti letech jsem mu přišla na první nevěru......
Prostě blbej den.....

Nebyla to jedna ženská, bylo jich víc. Všechno dobrý kamarádky. Ze začátku dokázal dělat
zázraky, jen abych neměla podezření. A já ho neměla, až mě napadlo podívat se do diáře.
V pondělí Kam., v úterý je do noci v práci-kdo ví, ve středu Ani. V čtvrtek Zuz. V pátek porada
dlouho do noci. A sobota a neděle volno. To bude čas pro rodinu. Úžasný.

A tak jsem si našla brigádu s volnou pracovní dobou. Syna hlídala babička. Nedalo mi to a šla
jsem se podívat jak taková Kam.vypadá. Drahá Kamila byla bruneta s velkými přednosti vpředu a
velkým zadkem vzadu. Prostě měla všechno co se jemu nelíbí. Teda, aspoň to tvrdil. V obličeji
byla hezká a smysl pro humor měla asi úžasný, protože se smála všemu co můj manžel řekl.
Z dáli jsem si je vyfotila mobilem. Hlavně ať tam jsou poznat.
Milá Ani, byla pro změnu blondýna, drobná, kde nic tu nic, pravý opak Kamily. Zase jsem si
udělala fotku. Vyšla krásně-právě se objímali. Můžete mi věřit. Sevře se Vám žaludek, když vidíte
jak člověk, kterému bezmezně důvěřujete, rodíte mu v bolestech dítě, ničí Váš svět.
Na milou Zuzanu jsem už žaludek neměla. A kdo ví, kde trávil svoje porady. Ženských jsou
plný kanceláře, i já do jedný patřím, když nejsem na mateřský.

Přišel čas víkendu, tedy abych to nazvala správně, čas pro rodinu. Řekla jsem mu
u oběda:" Tak co jak se má Kamila? Už trochu zhubla?" "Ne, má s tim problémy, to víš má
to po mámě." Je to přece kamarádka, žádný podezření. "A co Ani? Není nemocná zdála se mi
pobledlá, když jsem Vás ve středu viděla."Znejistěl:"Vo co ti jde? Chceš se hádat? Nemám na
to náladu, řešit něco se žárlivou ženskou." No, ona kdyby ta ženská, Vás neviděla se objímat.

Tak jsem to chvilku nechala u ledu. A pak to přišlo. Blesk z čistěho nebe. Zavolala mi
Zuzana. "Dobrý den, vy jste manželka Martina?Tady Zuzka" V první chvíli mi napadlo, no doufám
že patnáct už jí bylo. Podle vyjadřování a hlasu, právě absolvovala pubertu. "Martin mi řekl, že
se s ním nechcete rozvést, ale von teď miluje mě, tak by jste to snad mohla pochopit, né?" Zmohla
jsem se jen na obyčejné "Pokusim se". Když přišel, řekla jsem mu o telefonátu. Byl jak opařený
a nezmohl se na nic jinýho:"Co s tím uděláš?"

No co vezmu syna a opustím Tě.........