...
přidáno 04.05.2009
hodnoceno 1
čteno 1862(11)
posláno 0
Zatmělo se mi před očima,
polil mě studený pot.
Mám strach a je mi zima,
cítím, země se nedotýkají jen podrážky mých bot.

Ležím na zemi,
neschopná se hnout.
Volám ale nerozumíte mi,
vím, že teď nesmím usnout.

Ten pocit pohlcuje celé mé tělo,
je tak silný, že jej neumím ani pojmenovat.
Prosím a brečet by se mi chtělo,
Snažím se vše si v hlavě srovnat.

Otevřu oči a podívám se na nebe,
je krásně modrá obloha.
Teď myslím jenom na sebe
a z povzdálí přichází hudba.

Slova té písně,
mi vyprávějí co se stalo.
A já najednou vím přesně,
co cítím, kde jsem a krásně by se spalo.

To je ten pocit, který mě sžírá.
O pomoc budu volat a prosit.
Svět není jen černá a bílá.
Alespoň na chvíli přestat ji cítit.­
přidáno 04.05.2009 - 13:55
Úžasně popsané, je to z toho vážně cítit.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bolest : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Divadelní večer
Předchozí dílo autora : Proklínám

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Meluzina :
Skvěle ovládá kritické myšlení a polemiku, vyzná se v politice i literatuře, umí poradit a její rady jsou tvůrčí a hodnotné, stejně jako myšlenky v jejích dílech.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming