**
přidáno 21.04.2009
hodnoceno 3
čteno 1537(14)
posláno 0
Líbám z Tvých úst pylové závěje,
Tvé ruce chvějí se dotykem naděje,
Tvoje rty hledají cestičky vzrušení,
mám ráda nádherných pocitů rašení.

Stačí nám být sami ve chvílích něžných,
ležíme pod stromem ve kvítkách sněžných,
intimní sblížení cestu si proklestí,
vznáším se nad zemí, zbavená bolestí.

V Tobě teď nacházím lásku a sílu,
s Tebou bych skočila do louže v jílu,
nalézám radosti ve věcech všedních,
miluji chladný déšť v hořavách letních.

Chci s Tebou na louce poznávat motýly,
pár srnek vyrušit, v trávě se ukryly,
z kopečku za městem koukat se do dálky,
po cestě zpáteční prohlížet kočárky.
přidáno 27.04.2009 - 20:17
Díky Mirku, tvůj koment je vždycky perlička... :-)
přidáno 27.04.2009 - 18:24
Naděje je duší Lásky,
znavenému sílu dá,
co na tom, že mnohé vrásky
důvěrně již tvář má zná?

Stáří není dáno věkem,
je to jen stav duševní,
smekám širák před člověkem,
jemuž touha v srdci zní...

Někdo stár je ve dvaceti,
jiný ve stu mladíkem,
máme srdce velkých dětí,
proto verše píšem sem...;o)))
přidáno 21.04.2009 - 17:59
ST za tu naději, která prorůstá celým dílkem :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tobě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pocitovka
Předchozí dílo autora : Splétám sny

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming