Po hádce

Pod nohama barevné lístky,
Za ruce mámu, tátu,
pak čaj a do něj mátu,
to života jsou tenké nitky…

Proč obraz ten mi brouzdá hlavou?
ještě před chvílí náladu smělou,
v hádce, co zničila chvíli bdělou
a teď jsem jak před popravou.

Rudo před očima už mizí…
Moudrost je pryč a bída tady,
když v hněvu srdce otáčí se zády,
co kdo zasel, taky sklízí.

Vina nikdy není jen na jedné straně,
každý vlastní podíl svůj si nese,
jako klády na rameni v lese,
uznám svůj podíl, nechci do zbraně!