*
přidáno 29.03.2009
hodnoceno 6
čteno 1312(15)
posláno 0
Múzy se schovaly za černou oponu,
nikdo mě nemá rád, sama as utonu,
na stovky střepů srdce se rozbíjí,
píšu Tvé jméno a slzy jej rozpíjí.

Vzpomínky na Tebe z paměti vymetu,
zavřu je do básní napsaných na netu.
Svět není barevný, nejsou v něm duhy,
vidím jen černotu s bílými pruhy.

Vypářu monogram do duše vyšitý,
vyhodím hrníčky s nápisy Já i Ty.
Červenou mašlí svážu své básničky,
uložím navždycky v paměti pod víčky.
přidáno 15.05.2009 - 13:02
ještě jsem se vrátila zpátky k téhle "rychlovce" a upravila podle Tvých rad... Je mnohem hezčí, tenkrát jsem to ze sebe musela všechno !vysypat!, teď už to zase jde, o tom přemýšlet ...
přidáno 30.03.2009 - 21:36
Je konec! Nezradím již slůvka více,
hluboko v srdci skryt můj žal,
na nebi září Večernice,
jen ta ví, oč jsem tolik stál...;o(
přidáno 30.03.2009 - 21:21
To udělej!
přidáno 29.03.2009 - 21:34
nějak s námi to "pozdní" jaro mává, zkrátka bychom potřebovali víc sluníčkových dnů...
přidáno 29.03.2009 - 18:16
Škoda "dětských" veršů básničky x krabičky, a neznělého polorýmu na začátku a před koncem. Celkově ale brnkla na "moji strunu"; ostatně mám taky pocit, že si moje múza vzala dovolenou..
přidáno 29.03.2009 - 15:05
Krásný.. Asi tak to teď sedí, i na mě.. :(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
je to konec... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Planá růže
Předchozí dílo autora : Smutek

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming