nátěr

poloSlepý schizofrenik,
natírá se olejem,
na parníku rozmazu

kaktusy a vodnice,
zima z boží lednice,
z bambusový šperkovnice,
modeluje vázu

předměty bez okrajů
a hran,
duši plnou tajů,
bez hranic,
sáček ve větru,
odkud a kam?
hledám

hlodají pochybnosti marnosti
čtvrtého rozměru,
ve čtvrtek ve čtvrtkách,
škrtám šupleru,
víčko cuká,
tukan toká v toku tuku,
chce mít ruku,
a já rovný rohovky

nikdo, nikam, nic
všichni, všude, všechno
malá, plochá
velká, kulatá
snad MUmi pomůže,
sen o můze,
zhmotněný
pak
zpocení
kůže na kůže

co chtěl básník říct?
že to bude špic,
málokdo se chlubí,
tím že neví nic

co bude zítra?
porody a smrtě,
narozky a svátky,
auto srazí prtě,
feťák si dá dávky

mohl bych psát do skonání,
že to nikdo nepochopí,
trošku brání

miliardy předmětů
bez většiny by jsme se obešli
miliardy lidí
….

z mramorových schodů,
tesá náhrobky,
z papírových čertů,
lepí krucifix.

naivní optimista,
psycholog amatér,
flegmatik a traktorista,
v jedné osobě,
lepí z hnoje,
vodotrysk

porušuje elektronové vazby
má radost
a zpych
PRÁSK! (moc plynu z hnoje,
sirka,
startka)
a ta startka s kusem rtu,
přilepená na stropu
maštale
ztich

(ani se nestihl rozloučit, ale tak to při takovýchto tragédiích povětšinou bývá, bohužel se nedochoval žádný z jeho návodů. Měl jít radši kypřit pole. Teď se z výšky dívá na ten kráter a pomalu mu dochází, že už nebude nikdy muset na záchod. Nebo jo?)