kolem spousta lidí, a přesto se člověk cítí tak sám...
přidáno 16.11.2008
hodnoceno 3
čteno 1573(21)
posláno 0
chladné zákoutí bytu
neumoudřené venkovní počasí
a přes kostku cukru
nemůžeš polknout
/ i když se ti sbíhají sliny /
za plotem z oprýskaných fošen
kvanta šedivého listí
které ti padá prudce
do hlubin nitra
/ snad srdce /
na duši tlačí
obrovská jaterní skvrna
/ nebo mraky chlastu /
a z dutiny ústní jen
prázdná mýdlová bublina
tak prázdná
jako se cítíš být ty sám...

(a já jsem jen
zubatá sudička
která šlape po tvých
praskajících prázdných myšlenkách)
přidáno 19.11.2008 - 18:54
lidé jsou často k sobě lhostejní...ale to je jen jeden z mnoha důvodů...
přidáno 17.11.2008 - 12:55
Ahoj!Velmi pusobive?K inspiraci ti pomahaji parby?Nebo jak to je?:)
přidáno 16.11.2008 - 22:46
Zamyslise nad svou jaterní skvrnou a až se probudíš tak zjistíš že mozek je tvůj přítel, tak ho neuspávej a dej mu prostor!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ticho : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Houslisté
Předchozí dílo autora : Má procházka ranní

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming