přidáno 08.11.2008
hodnoceno 2
čteno 1522(11)
posláno 0
Ruce mi slábnou,
prsty se chvějí.
Dívám se ven, v dešťové krůpějí.
Chci vydat hlas, však těžko je mi,
chci vrátit čas, však úzko je mi.

Opustila mě statečnost má.
Jsem jen slabým člověkem.
A láska nevědomá,
unikla mi jako déšť vzduchem

Se svou zbabělostí a bázní zůstal jsem sám,
na okraji hlubin v svém nitru kolísám.
Však zbabělec jsem já, nikdy neskočím.
Své trápení ze strachu neskončím.

Jsem člověk ..
jsem ..
nechci být.
Chci se ze spárů žalu vymanit.
přidáno 19.11.2008 - 22:07
mne to moc zdařilé nepřijde. špatné ale taky ne.

něco trošku co se mi tam nelibilo.. zaprvé to velmi časté opakování všemožných tvarů slova 'já'. čte se to dosti divně.
verš neskočím-neskončím oku take nijak nelahodí..

taky něco pozitivního. Ta první část je povedená :)

Ruce mi slábnou,
prsty se chvějí.
Dívám se ven, v dešťové krůpějí.
Chci vydat hlas, však těžko je mi,
chci vrátit čas, však úzko je mi.
přidáno 08.11.2008 - 09:40
Ten dnešní déšť asi evokuje pocity smutku.Jsem na tom podobmě.Myslím,že to je zdařilé.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Propast žalu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Člověk rozumný a ještě jednou rozumný
Předchozí dílo autora : "A žili šťastně až do smrti."

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming