Smutná romance

Kapka deště rozezpívala se,

jak chvěji se ,

jak naděje bez těla,

jizvu svou jsem otřela.



Zimomřivá hledím do dáli,

jak chladno je,

a světlo pluje,

jak maják v dálce.



Přede mnou stopy jsou,

po nich mé kroky jdou,

oči klopím,

před září vzdálenou.



Ač doufám příjemnou,

teplo domova tu je,

v závoji vzpomínek nacházím útěchu,

v šepotu noci nacházím klid.


13.12.2024