přidáno 01.09.2024
hodnoceno 11
čteno 133(14)
posláno 0
Přežívala jsem
aniž bych žila

je to tak dávno a přesto teprve včera

v mém dutém jádru úlomky mušlí
mořem času nestoudně ohlazené
melodicky chrastí
v rytmu srdce co tluče
nezvykle klidně

z průvanu
si zas dělám vlahý vánek

hladina se neslyšně zacelila

nezlomné jádro
a přesto měkká je ta síla

v poznání lidské temnoty
víc než by kdo čekal
drahokam nalézám
bolest až k lesku
nitro vybrousila
přidáno 01.10.2024 - 16:06
ukrytá v máku: To mě moc potěšilo, děkuji…
přidáno 25.09.2024 - 15:08
Ta je nádherná...taje...v rytmu srdce...
přidáno 11.09.2024 - 21:04
bludička: Moc děkuji bludičko:)
přidáno 10.09.2024 - 19:55
Docela dobře rozumím… hezká!
přidáno 06.09.2024 - 14:25
Psavec: Dandy: gajda: Neu: Moc děkuji! :)
přidáno 06.09.2024 - 14:24
človiček: Tak to ale nebylo myšleno:) Nicméně děkuju.
přidáno 02.09.2024 - 23:22
Nu klenote. My to víme....že jsi fajn.
přidáno 02.09.2024 - 22:58
Bezvadná.
přidáno 02.09.2024 - 12:49
Líbí
přidáno 02.09.2024 - 10:57
Pěkné. Nezvykle minerální.
přidáno 01.09.2024 - 21:58
Skvela, silna

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Do ticha neslyšně vybroušeno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Do šediva
Předchozí dílo autora : O naději

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming