přidáno 15.07.2024
hodnoceno 4
čteno 104(14)
posláno 0
Snažím se zvednout ze země
není nikdo kdo zvedne mě
kromě mě
samé
v hluboké jámě
sama sobě zpívám píseň o naději
že dlaně samoty mě hřejí

a vždy když uvěřím
že našla jsem východ
otevřu dveře a najdu jen ticho

ve tmě jež nemá okraje
část mě pomalu roztaje
nové já se tam rodí

pokládám bolest na bolest

jednou ji přetavím
v bytelné schody
přidáno 06.09.2024 - 14:40
ukrytá v máku: To mě moc potěšilo, děkuji ti!

Díky moc i ostatním. V poslední době jsem se nějak neměla kapacitu reagovat na všechny komentáře.
přidáno 22.08.2024 - 21:38
Krásný nadějný závěr. A neskutečně silný. Rezonuje mnou.
přidáno 17.07.2024 - 22:16
Nevzdávat se.
přidáno 17.07.2024 - 18:56
Ta je krásná

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O naději : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Do ticha neslyšně vybroušeno
Předchozí dílo autora : Vlčí tlamou

» narozeniny
david66 [15], Erik1131 [13], fjorda [11], Shee [11], Katherine [10], Bemba [7], Strach [7]
» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :
Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming