Succesfully fogged

Vystoupený z vlaku otáčíš se zpět
a okna plná známých tváří z dětských let
pomalu mizí v dálce lesní tmy

cestička je plná kaluží a všechny lampy nesvítí,
jen některé – poznáš které to jsou?
Jak bys mohl, nerozeznáš ani jejich stíny
jeden od druhého, od stromů a žirafích noh

Na terase opuštěné kavárny ještě svítí lampion
hudba – snad cool jazz – utichá a hasne
a než zhasnou docela – nikdo tady není –
odletí i ptáci. Mlha houstne. Je slyšet kroky.

Přichází mlžný mág. Cítíš jeho doutník, nic víc.
Kde je vítr, kde je švitořivý hlahol půlnočního hmyzu?
Jen hustá vlhká mlha – možná konec tvého bytí, možná
i ty jsi už jen mlha – omyl, který rozpustí vítr nebo
ježaté paprsky vycházejícího slunce; tedy ovšem
pokud ještě věříš v zítřek