Život se nadýmá jak těstoviny

máš ráda
italskou kuchyni
a tak svá přání taháš jak nudle z nosu do nebes
doufáš
že se po nich sveze něco klikatého
něco jiného
než je tvá předem vybroušená cesta
něco jiného než rovná
bez kolemjdoucích pouť a štreka
šeď bude vždycky to správné jméno pro nikdy
na bezvýznamné pouti přesuneš ze silnice šneka

máš ráda svůj klid
a tak saješ brčkem mok který zatajíš před doktory
uvaříš buccatini
z nich budeš jak brčkem sát
novou chuť
a koření si samo vzpomene
jaké obzory přírody otevřít
ochutnej příval ze souostroví a nikdy se neboj
kdo všechno se to dozví a
maluj si paruky vlnité jako těstoviny
saj zemitou chuť těsta mrvin kterých se nikdo nikdy nezastal
najdi se už, proboha
mnozí čekají až se roztajíš a řekneš jim AHOJ
-

až budeš plakat a plášť ti bude malý
vzpomeneš na skálu v údolí
kam rodiče tě brali
a vůbec to pro malou duši nebylo příjemný
bála ses skal, bála ses medvědů a bála ses nejvíc sama sebe
že to neustojíš, že se svezeš do horské hladiny
že není s kým si právě hrát na dětství
jen na stíny

a kolínka v rajské omáčce připomenou nohy v krvi
a trubka zatroubí rajskou chutí po domově
málokdy jsme se sešli u jednoho stolu
už dávno táta drobil koláč při zážitcích z hospod

vruty mi připomenou spirálu se sáňkami
louku kde poprvé jsme ochutnali s tátou sníh
napodobili celý semolinový výkrut
bílý chutnal jak tužka z ovocné šťávy - colorka
nechme to zatím
já si pochutnám
a když se nezastydím - sama si ji koupím

-

a pak jsem mámě dala přezdívku Mušle
zapojila ji do salátu svého života - spolu jsme pekly instrukce
jsou místa kam se můžeš vtírat jak barva do prasklin
kde buď zakotvíš nebo se rozpukáš
kde se zocelíš nebo rozpadneš
najíš
napiješ nebo zemřeš

-

lasagne leží hladce jako já v posteli s těžkou chřipkou
a neznalí na mě položí papír s inkoustem starostí nebo malověrným přaním
vyplní mě masem od kosti - to budou starosti
sním o papardelle
klubíčku stuleném ke tvým nohám
na nic nemyslím
jen voním a nechám se jíst
a pak mi řekli že farfalle se chovají jak motýli

chci taky se těstovitým křidélkem třást
a cokoli v parku mě rozptýlí
cítím se jak z těsta úplně nahá a proč okolo létají tak bílí
fantomové
hlídají tajemství životní kuchyně?

promiň
ještě nevím


-

život hospodyně nenese žádný jas jen ušmudlanou zástěru
jen snaží se mě zmást
tagliatelle prý vhodné pro husté omáčky ale já raději kotvím
v mírné řece
kde hladí mi nohy vodní řád
a každá vlnka chladí a trochu si na mě myslí
v budoucím životě
vždycky ráda budu jíst ale
o něco víc se modlím za to
žít jak nejlépe
dovedu a umím
a raci mi klepety tleskají s pokřikem tak to nevzdej přece

sůl zavoní a poštípe kůži
obzor se omezí na širé pláně
nebo stín v odboji zalesněný kopec
jak rotelle buňka s mnoha okénky
mozaikou vitráží možná zahlédneš Boha
mnoha tváří v jedné bublině
ti zamává či vyplázne jazyk

pipe rigate jsou místem kde se můžeš zakuklit
a volat nazdařbůh na širé moře
nasadíš si rybí ploutev jen aby tě hladila bílá pěna
a pak odumřeš pro stesk
zákruty ladí chuť milovat
co se nikdy nestane

-

a chifferini duhou jen zcela maličkou
kopeček který i po práci dokážu přejít
na jeho konci na dlani křídla můry prstem promnu
těžký je sen který se neohání zpětnou kličkou

těžký je sen chutí a dýmů který nikdy nepřestane

ani když se vzbudím