život

Kniha, co dvakrát číst se nedá.
I když někdy bylo by třeba.
Vždyť vzpomínky čas snadno vstřebá.
Nedá.
Je okusit znova.

Prchlivá slova.
Doslova mizí.
Co bylo blízké, nyní je cizí.
Jen ryzí.
Zůstalo.


Není to málo.
To netvrdím.

Jen někdy tiše závidím.
Té malé slečně minulého století.

Měla za to, že poletí.

Do vesmíru.
Do dalekých krajů.
Jiných světů.
Že v Nezemi okusí vůni květů
a Petrovi do tváře řekne tu větu:

"Já nechci vyrůst."


Pořád to ve mě je.
Věřím.
Život srdcem měřím.
V trávě bosá na zádech ležím
a dívám se na nebe.

Na tebe.
S láskou.
I když s čelem už zdobeným vráskou.
Tohle se nemění.

Pořád čekám znamení.
Života mámení.
Po těle mrazení.
Zázraky.
Co duši promění.


Slova nestačí.
Život musíš zažít.

Cítit.

A pokud ho necítíš,
je správný čas začít.

Nejde potlačit.
Přesto můžeš ho nežít.
Jen stěží přežít.


Volba je na tobě.