Statečný to mladík

Na bitevním poli leží muž,
Oř bílý snaží se jej vzbudit,
Pod tělem čpí rudá krve kaluž,
Chlapec v nohách nemá žádný cit.

Voják zří nad sebou krásné zvíře,
Sám sobě nevěří, že je naživu,
Tělo skrývalo se v po granátu díře,
V hloubce uniklo dalšímu střelivu.

Rád by vstal, avšak nemůže,
Kůň skloní se mu na pomoc,
Hoch vyškrábe se naň, bolest přemůže,
Na hřbetu vydá se přes temnou noc.

Cestu poznal podle kostela věže,
Jež tyčí se z dědiny, kde vyrůstal,
S dusotem kopyt tiskne pevně otěže,
Obzor vesničky stále se rozrůstal.

Zanedlouho všímá si třech žoldnéřů
Již rodnou jeho půdu drancují,
Schopni zabít jsou byť pro pár haléřů,
K vojáka matce domu směřují.

I nabije muž olověnou střelu,
Ostrou šavli v pochvě připraví,
Přivázajíc mrtvé nohy ke koňovu tělu,
Střemhlav k vesnici se vypraví.

Cesta krátká je, zdá se však věčná,
Kůň odhodlaně kluše kupředu,
Mladíkova duše je statečná,
,,Vojáky z vesnice já odvedu".

,,Nalákám je, pojedu do lesů,
Tam ztratím se jim rychle z očí.
Svedu je pak na stráň útesu,
Ve tmě oni jeho kraj překročí".

Jak dorazí s ořem k vesnici,
Mužové tasí rychle své zbraně,
Plán nevyjde, páč setli most visací,
,,Vydrž koníčku" Praví chlapec odhodlaně.

Jedním svižným švihem otěží,
Dusot kopyt blíží se k lotrům,
Blyštivou šavli pochva již nestřeží,
Čepel hvízdá naproti větrům.

První muž drcen je pod kopyty oře,
Načež chlapec šavlí máchne,
Z krku vyvalí se rudé moře,
Jež život lotra s sebou spláchne.

Kůň hbitě mezi muži pádí,
Mladík připravuje si již pušku,
Soustředěně na lumpy olovo pálí,
Druhému vyrazí s ním do čela hrušku.

Poslednímu podaří se koně setnout,
Jezdec padá tvrdě pod něho,
Sám nemůže se již ani pohnout,
Život nezachrání matky jeho.

Voják šavlí opíše měsíční srp,
Připraven je ukončit cestu chlapce,
Nůž ostrý mu však vytyčí se skrz hrb,
Když padá, hoch hledí do očí své matce.