přidáno 13.12.2023
hodnoceno 4
čteno 260(6)
posláno 0


Neznámý hlas mi v mysli zpívá,
hledám slova povzbudivá,
stále se učím z vlastních chyb.
Bolest vždycky přejde,
co bylo neodejde.
Zbylo mi poslední zamyšlení,
vesmír nám život vdechl,
bez něho jsme nic.
Stále se cítím jako holka srdnatá,
ač staří na mne pokukuje,
a já se mu směji do očí,
a vím, že se mu nevzdám.
přidáno 14.12.2023 - 13:30
Sverakk : jsem šťastná babička a atk to má být. Děkuji.
přidáno 14.12.2023 - 13:29
Psavec : ano, máš pravdu. Děkuji.
přidáno 14.12.2023 - 07:08
když je pro koho žít...
přidáno 13.12.2023 - 21:57
Také se nevzdávám, i když je tu někdy těžké.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moje zamyšlení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jít stále dál
Předchozí dílo autora : Ať zvony štěstí zvoní nám

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming