Poutník

Děkuji odvětil jsem.
Džbán vody a koláč makový.
To takřka malé nic mne postavilo na nohy.
U vrátek lavička usednout nabídla.
Koni jsem zpřetěžka udržel udidla.
Já znaven i z něj kapal pot.
V údolí dávno vyschlý brod.
Vyšla jsi ven ,spíše zjevila..
I koně jsi džberem poctila.
Tuláku , sešel jsi z cesty?
Noc počne dýchat ti na záda.
Do ní tě pustila bych i nerada.
Tam v kádi voda je ,tam tělo své svlaž.
Koně odvedla odstrojila,
pod kolnou sena i znovu napojila.
V káď jsem své nahé tělo vložil
abych slast lázně prožil.
Nelekej se zaznělo mi za zády.
Pohled, zíral na vnady.
Po ramenou klouzaly její ruce ,pojednou i její ňadra.
V káď doslova mi vpadla.
Co dva pohledy v sobě četly
ale asi nedočetly.
Hrála si se mnou jak kočka s myší.
A v její světničce nebyli jsme tišší.
Ráno snídaně,něco do uzlíčku.
Dala mi polibek.
A zbohem můj poutníčku.
Seděl jsem na koni.
Zmizela ona i jeji dům.
Žebych podlehl tak živým snům?