Mont Blank.

Posílám pozdrav tkaný
ze slaných potu slz
z horského mrazivého ticha
kde daleko je vidět skrz
mračen bílá břicha.



V poledne jsme v Chamonix
zubačkou na Montenvers
už jsme vysoko nad domy
i v hloubce zůstal les

na ledovec Mer de Glac
v kolmé stěně žebříky
ledový velký bílý plac
na nohy hřebíky

mačky a cepíny
drtí modrozelený led
velké parádní trhliny
a přes ně cesta vpřed

ledový vítr protahuje
širou dolinou
nebe se zas potahuje
modrou tóninou

kolmá stěna Petit Dru
i Grandes Jorasses
přes ledovec stále jdu
ruce strkám do kapes

křišťálový hřeben
křišťálové kameny
tam zase svítí jeden
v ledovci ztracený

dolina se rozdvojuje
z každé ledovec stéká
pomaličku pochoduje
občas to praská, šustí, heká

obrovité balvany
na šikmém ledu leží
šplháš se teď přes hrany
žulových malých věží

uprostřed těch divých končin
táboříme na trávě
zvolna další den se končí
krásně, tiše, modravě

ráno modré nebe
slunce svítí do šira
zelený led co zebe
trhliny prostírá

jsme v ledové pasti
dál nejde ani krok
v hlubinách voda chrastí
člověk malý jako brouk

vracíme se zpátky
zkoušíme skálu lézt
v intervalech krátkých
kamení padá jako pěst

už nám leží v zádech
ta strmá, divá skála
i ve zlomech a pádech
ledovce bílá šála

les skalnatých štítů
se kolem rozprostírá
pro oči tisíc chytů
a velká modrá díra

v sněhu vlhnou boty
v slunci zase čelo
i maček ostré hroty
a výška tupí tělo

dobyli jsme hřeben
fouká v sněhové pláni
nejvyšší vrch jeden
teď máme jako v dlani

nedaleko skalních stěn
jsme našli téci vodu
zvolna končí další den
vaříme deset chodů

s břichem plným jako bečka
zalézáme do stanu
ta krátká chvíle se v něm přečká
na ledovém záhonu

ve dvě ráno vstát
sbalit se a jít
hvězdy vidět plát
s horou ve větru se bít

tři hodiny tmy
a mrazivého ticha
mrznou nohy, rty
divoce se dýchá

přes tři kopce
vede cesta k nejvyššímu bodu
svítí světla dole v hloubce
zmrzlou pijem vodu

dole bouřka doznívá
den začíná se krášlit
ledový vítr dozpíval
mráz chtěl by všechno zasklit

svítání si vzalo
jasné, červené šaty
slova vystihnou málo
tu krásu, ten klid svatý

všude dálek kruh
se vůkol rozprostírá
bouřkových mraků pruh
na nebi modrá víra

posledních pár metrů
tempem se vlečem šnečím
naposled si sednu
za teplo slunci vděčím

patnáct kroků zbývá
vrchol, střecha alpské Evropy
pocit krásna ve mě zpívá
sladký, medový

do dalekých dálek
co je vrchů rozsetých
jeden zub, druhý špalek
skalnatých, ledových

než se oči nasytí
tak to chvíli trvá
co museli jsme nadříti
ví jen ta hora hrdá

z těžkých bot nohy bolí
a také od maček
teď už jen do údolí
klesnem až pod mráček

dolů svah jde šikmý
ostrý, ledový
pravidelné rytmy
kroků metrových

u Valotky na chatě
odpočinek krátký
na sněhu pálí proklatě
slunce zlaté drátky

dál ve sněhu se klikatí
cesta naše různě
žár slunce vlasy vyzlatí
ledovec padá hrůzně

rozervané bloky
divé trhliny
odřených skal bloky
hledáme slabiny

konečně jsme na zemi
už si mačky nesem
další cesta zdá se mi
není takým děsem

půldruhého kilometru
sejít ještě zbývá
drcení jsme tíhou kletrů
vodopád si zpívá

po modrém nebi vysoko
šplhá hory bílý klín
v trávě ležím divoko
hlavu plnou kopretin

za tunelem pod Mont Blankem
krásný vodopád si padá
procházíme lesoparkem
v asfaltu kotník strádá

konečně jsme u cíle
auto je celé
pátráme v městě po víně
a daří se nám skvěle

ujíždíme kousek malý
sníme v rezervaci pro kytky
převysoko v rudé dáli
hor svítí bílé omítky

kytičku vřesu jsem si vzal
a teď k ní tajně čichám
cítím z ní stále širou dál
a všechna trápení jsou lichá.







ve dvě r