Kawaii

Drazí čtenáři, chtěl bych se s vámi podělit o svůj výlet v cestování časem, kdy jsem omylem navštívil svého drahého milence.
Vše se odehrálo osmého května, kdy jsem se ožral skoro do bezvědomí, a tak si rok už nepamatuji. Pamatuji pouze, že jsem toho dne heiloval, a provolával slávu Hitlerovi nad dějepisnou knížkou.
A pak se to stalo. Mžiky před očima a náhlý pocit nevolnosti, kdy se mi zhoupla zem pod nohama a já se propadl do roku 1939, přímo v obyváku Adolfa Hitlera. Byl jsem tak v šoku, že jsem se nezmohl ani na křik a odpor, když mě nacističtí vojáci vzali jako malé batole a odvedli do temného sklepa. Přivázali mě k židli a mučili, dávali mi otázky typu jak jsem se objevil uprostřed Hitlerova domu, ale já jim nemohl nic odpovědět, poněvadž jsem sám nic nevěděl. Hitler mě celou dobu sledoval z tmavého kouta, jeho tmavé a nenávistné oči mě probodávaly, jakoby se snažily dopátrat pravdy.
Po několika týdnech mě pustili. Tedy, ne doslova. Hitler mě odvedl do své jídelny a dal mi najíst. Nemluvil, jen pokynul rukou a služky se postaraly o vše potřebné. Celou dobu, co jsem jedl, mne sledoval. Nikdy na ty jeho černé oči nezapomenu.
A tak začalo naše „přátelství“. Chodívali jsme spolu do jeho zahrad, procházeli se po domě a v tichosti spolu trávili čas v knihovně. Avšak mimo dům jsem nemohl. Když byl pryč, docela jsem se nudil i přes to, že Hitler toho nikdy moc nenamluvil. Často však na mě zíral. Cítil jsem se z toho nesvůj, často jsem se ošíval a rudl jako řepa i když jsem nevědě proč. Na kluky jsem nebyl, teda alespoň do té doby, než se mi o Adolfovi zdálo. Byl to velmi vlhký sen a nechápal jsem, proč se mi o něm zdálo. Byl jsem zmaten a nedokázal si představit něco tak intimního s mužem, zvláště jako je Hitler.
Uplynuly tři týdny, každý den, každý, krutý den se mi zdál tentýž sen a já nevěděl co dělat. Byl jsem zoufalý a tak jsem se začal Hitlerovi co nejvíce vyhýbat. Bohužel Hitler měl se mnou jiné plány, když jednoho dne, co jsem si v klídečku seděl na gauči v knihovně, přišel přímo ke mně a vzal si moje tělo i duši. Rozkoš, kterou jsem prožíval, byla nepopsatelná, jako droga ovládající touhy člověka a já chtěl víc a víc a on mi tu drogu poskytoval stále častěji a častěji…
Byl jsem blázen, tak moc zaslepen, že jsem si ani nevšiml, když Hitler začal odcházet z domu častěji a přicházel pouze tehdy, když jsem se mu měl prodat. Můj drahý milenec mě tedy začal pomalu, ale jistě opouštet a já byl zoufalý. Hledal jsem smysl v knihách a fylozofii.
Jednoho dne jsem dostal povolení jít do baru o dvě ulice vedle. Avšak v návalu opilosti jsem se vyspal s jedním hezkým chlapcem. Když se to Hiltler dozvěděl, znásilňoval mě týden v kuse až jsem doopravdy myslel, že zemřu. Z posledních sil jsme myslel na domov. Na můj pravý domov, tam, kde jsem se narodil a kde žila má přítelkyně…
Země se zhoupla a mě se zmocnil stejně nepříjemný pocit jako tenkrát, osmého května. A osmého května jsem se též vrátil.