Moje myšlenky k podlaze.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Budu psát o podlahách. Podlaha má velký význam, i když si to často neuvědomujeme. Podlaha je v každé místnosti, v každé postavěné budově, můžeme jí dát vlastnosti a barvy. Podlaha dělá velký dojem, no představte si bílé stěny s červenou podlahou. Respektive hodně ovlivňuje, jak se v té místnosti cítíme. Působí velmi na naší psychiku. Také se o ní musíme starat.
Představte si podlahu. Jakoukoli. A teď na ni hoďte smetí, vlasy, prach a čáry od bot. Naproti této místnosti se nachází další, čistá. Ve které místnosti by jste se cítili lépe? To je přece jasné.
Podlaha by měla ladit se stěnami a nábytkem. Podlaha není „dekorace“. Podlaha je základ. Samozřejmě, když se vám podlaha, kterou tam dali dělníci, nelíbí, dejte tam lino, nebo koberec. Jenže pod tím vším tam ta podlaha stále bude. A i když se odstěhujete, podlaha zůstane na svém místě.
Moje nejoblíbenější podlaha je na mé střední škole v učebně 9. Poprvé, co jsem ji viděla, na mě udělala velký dojem. Má hezkou přírodní zelenou barvu, která se hodí k bílo-zeleným zdím. Poprvé vypadala, že se z ní dá jíst. A trochu klouže, ale ne moc. To je taky moc důležité, protože to přispívá k tomu , jak se cítíte. Každé bubliny, nebo zvlnění podlahy ucítíte a dělá dojem Na místnost, ve které se zrovna nacházíte. Podlaha mě tak fascinuje, protože si ji nikdo ani nevšimne. Všichni upínají pozornost na dekorace a obrazy na zdech. Co tak udělat pro zviditelnění podlahy? Rozhodně nedávejte koberec. Člověk se podívá na koberec a porovná ho s ostatními dekoracemi, což podlaha není. Já bych dala parkety. Mají zajímavý vzor, který člověk zaregistruje, ovšem některé mají nevýhodu, že vržou. I když nám to nevadí, , přesto naše podvědomí šílí a uleví si, když vyjdete z „vrzající“ místnosti do „normální“ místnosti. O „normální“ místnosti napíšu další úvahu. Bye.
Představte si podlahu. Jakoukoli. A teď na ni hoďte smetí, vlasy, prach a čáry od bot. Naproti této místnosti se nachází další, čistá. Ve které místnosti by jste se cítili lépe? To je přece jasné.
Podlaha by měla ladit se stěnami a nábytkem. Podlaha není „dekorace“. Podlaha je základ. Samozřejmě, když se vám podlaha, kterou tam dali dělníci, nelíbí, dejte tam lino, nebo koberec. Jenže pod tím vším tam ta podlaha stále bude. A i když se odstěhujete, podlaha zůstane na svém místě.
Moje nejoblíbenější podlaha je na mé střední škole v učebně 9. Poprvé, co jsem ji viděla, na mě udělala velký dojem. Má hezkou přírodní zelenou barvu, která se hodí k bílo-zeleným zdím. Poprvé vypadala, že se z ní dá jíst. A trochu klouže, ale ne moc. To je taky moc důležité, protože to přispívá k tomu , jak se cítíte. Každé bubliny, nebo zvlnění podlahy ucítíte a dělá dojem Na místnost, ve které se zrovna nacházíte. Podlaha mě tak fascinuje, protože si ji nikdo ani nevšimne. Všichni upínají pozornost na dekorace a obrazy na zdech. Co tak udělat pro zviditelnění podlahy? Rozhodně nedávejte koberec. Člověk se podívá na koberec a porovná ho s ostatními dekoracemi, což podlaha není. Já bych dala parkety. Mají zajímavý vzor, který člověk zaregistruje, ovšem některé mají nevýhodu, že vržou. I když nám to nevadí, , přesto naše podvědomí šílí a uleví si, když vyjdete z „vrzající“ místnosti do „normální“ místnosti. O „normální“ místnosti napíšu další úvahu. Bye.

Miňko: nádherné, děkuju moc ()V tvé básni vidím hlubokou fylozofii a inspiraci. Piš dál, podporuju tě

Parkety
Prostí se do šíře,
krášlí plochu vůkol
parkety ve víře,
že to jejich úkol.
Chodidlům oporu
poskytovat touží,
danému účelu
bok po boku slouží.
Dlaždice
Druží se dlaždice,
náklonnost cítíce,
podobně tak jako
samci a samice.
Jsou jako slepice
na hřadu sedící,
pospolu početné
rodiny tvořící.
Navzájem vázány
rovnými řadami,
děleny od sebe
tenkými spárami.
Přesnými hranami
duše své sevřeny,
splývají v rovině
roky, dny, vteřiny.
Od svého početí
v bratrství, rovnosti,
vzájemném objetí,
oddané svornosti.
Prostí se do šíře,
krášlí plochu vůkol
parkety ve víře,
že to jejich úkol.
Chodidlům oporu
poskytovat touží,
danému účelu
bok po boku slouží.
Dlaždice
Druží se dlaždice,
náklonnost cítíce,
podobně tak jako
samci a samice.
Jsou jako slepice
na hřadu sedící,
pospolu početné
rodiny tvořící.
Navzájem vázány
rovnými řadami,
děleny od sebe
tenkými spárami.
Přesnými hranami
duše své sevřeny,
splývají v rovině
roky, dny, vteřiny.
Od svého početí
v bratrství, rovnosti,
vzájemném objetí,
oddané svornosti.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
NeugeCZ [14], Pampeliška13 [12]» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.