Podlaha

Budu psát o podlahách. Podlaha má velký význam, i když si to často neuvědomujeme. Podlaha je v každé místnosti, v každé postavěné budově, můžeme jí dát vlastnosti a barvy. Podlaha dělá velký dojem, no představte si bílé stěny s červenou podlahou. Respektive hodně ovlivňuje, jak se v té místnosti cítíme. Působí velmi na naší psychiku. Také se o ní musíme starat.
Představte si podlahu. Jakoukoli. A teď na ni hoďte smetí, vlasy, prach a čáry od bot. Naproti této místnosti se nachází další, čistá. Ve které místnosti by jste se cítili lépe? To je přece jasné.
Podlaha by měla ladit se stěnami a nábytkem. Podlaha není „dekorace“. Podlaha je základ. Samozřejmě, když se vám podlaha, kterou tam dali dělníci, nelíbí, dejte tam lino, nebo koberec. Jenže pod tím vším tam ta podlaha stále bude. A i když se odstěhujete, podlaha zůstane na svém místě.
Moje nejoblíbenější podlaha je na mé střední škole v učebně 9. Poprvé, co jsem ji viděla, na mě udělala velký dojem. Má hezkou přírodní zelenou barvu, která se hodí k bílo-zeleným zdím. Poprvé vypadala, že se z ní dá jíst. A trochu klouže, ale ne moc. To je taky moc důležité, protože to přispívá k tomu , jak se cítíte. Každé bubliny, nebo zvlnění podlahy ucítíte a dělá dojem Na místnost, ve které se zrovna nacházíte. Podlaha mě tak fascinuje, protože si ji nikdo ani nevšimne. Všichni upínají pozornost na dekorace a obrazy na zdech. Co tak udělat pro zviditelnění podlahy? Rozhodně nedávejte koberec. Člověk se podívá na koberec a porovná ho s ostatními dekoracemi, což podlaha není. Já bych dala parkety. Mají zajímavý vzor, který člověk zaregistruje, ovšem některé mají nevýhodu, že vržou. I když nám to nevadí, , přesto naše podvědomí šílí a uleví si, když vyjdete z „vrzající“ místnosti do „normální“ místnosti. O „normální“ místnosti napíšu další úvahu. Bye.