Války rozumu a krve I. Kapitola 4 (3. část) - Konfrontace

Kovář držel v ruce meč Jiřího z Leopoldu a v druhé ruce svou dýku. Rytíři pochopili, že Jiří již pravděpodobně není mezi živými. Několik vteřin si vzájemně měřili pohledy. Kovář se snažil odhadnout, co se děje v nitru protivníků. Ti však na sobě nenechali poznat jedinou stopu emocí. Dokonale se ovládali až na maličkost. Těžce dýchali, protože váha brnění si sebrala svou daň.

A pak se to stalo. Nikky prudce zaútočila mečem na nechráněný bok Galahada. Ten však svůj bok, nabízel jako návnadu. Ráně nastavil štít a zbraň modrovlasé po něm neškodně sklouzla. Galahad chtěl útok oplatit sekerou, ale Nikky byla pohotově rychlá. Znovu sekla mečem. Když chtěl Galahad modrovlasou srazit štítem, kovář zaútočil a on musel štítem vykrýt jeho ránu. Což Galahadův původní záměr překazilo. Vilém využil příležitosti a provedl dlouhé bodnutí s nakročením vpřed proti kováři. Kovář se vyhnul pootočením těla a Vilém bodnul do prázdného prostoru. Dýkou kovář kontroloval Vilémovu čepel, nežli ji Vilém dokázal stáhnout zpět.

Vzájemné oťukávání trvalo dalších několik vteřin a rytíři začali propadat emocím. Nenašli na kováře a modrovlasou žádný recept, a ještě lapají po dechu. Nervi na pochodu. A tím se projevila Nikčina slova o těžkých a snadno unavitelných rytířích jako pravdivá. Boj na zdrženou se dostával do fáze nevýhodné pro rytíře. Tedy do fáze opotřebovávací, kdy hrozí, že rytíři vyčerpají své síly a stanou se snadnou kořistí.

Vilém znovu sekl po kováři, ale jemu se podařilo bravurně vykrýt úder. Kovář prudce ukročil stranou, až se dostal před Nikky a svůj meč vedl proti hraně Galahadova štítu, čímž mu ho vyrazil z ruky. Dýkou zblokoval Vilémův meč, což nebylo vůbec lehké, ale přesnému kováři stačila i tak malá čepel. Jak se kovář úkrokem zpátky nalepil na Viléma otevřel tím prostor k prudkému útoku modrovlasé. Proto se Galahad nestihl ohnout pro ležící štít. Byl v nevýhodě. Začala vítězit rychlost, prudkost, aktivita a schopnost mladého organismu vyrovnat se s únavou nad zkušenostmi, silou a těžkým brněním skoro čtyřicetiletého Galahada.

Kovář používal kromě vikingského stylu boje také techniku dvou zbraní, meče a dýky, které se rozšířili po velké části Latýnie, konkrétně ve Florencii, Miláně a Turíně. Rytíře přímo šokovalo uvědomění si, že kovář ovládá tyto nové a moderní latinské techniky boje, o kterých slyšeli jen z vyprávění. Když kovář neútočil, držel čepel meče tak, aby mířil přímo na protivníkovi oči. Meč držel v pravé ruce a měl ho natažený do strany, aby tvořil s loktem a ramenem vodorovný oblouk a útočník na něj neviděl. Pokud soupeř zaútočil z leva, dostal ho do pasti mezi meč a dýku.

A co hůř, rytíři nevěděli, že kovář je bratr vikingského jarla Ragnara Lothbroka. Oba bratři mají za sebou spousty bojů. Jsou zvyklí na nepřízeň počasí i divokou zvěř. Kovář strávil spousty času asketickým cvičením v horách, kde se záměrně v mládí vystavoval nebezpečí, jež hrozila od přírody stejně často jako od lidí. Rytíři nemohli pochopit, že kovář trhaně dýchal, měl potem zkalené oči a dokáže vládnout dvěma zbraním. Bojoval jako bůh ohně a hromu. A Nikky používala jeho efektivní a aktivně agresivní styl boje. Rytíři sami byli smrtelně unavení a jejich pokusy o zdolání dvou přízraků, kováře a modrovlasé dívky, se postupně měnili v pouhou hysterii.

Galahad zvaný Rafinovaný se pokusil narychlo vymyslet možná poslední zoufalí plán, který by mohl souboj zvrátit v jejich prospěch. Pokusí se natlačit ke dveřím a pustit dvanáct zbrojnošů dovnitř. Získání početní převahy je jejich jedinou nadějí na úspěch, jinak se musí pokusit o útěk a zachránit si holé životy. Vyměnil si s Vilémem místo a stál čelem proti kováři. Předstíral útok na kováře, který se pokusil krýt, ale zaútočil šikmo stranou proti Nikky. Kovář zaměstnaný svým krytem ztratil drahocenný čas, který by byl býval využil mnohem lépe. V ten samý okamžik zaútočil na Nikky také Vilém. Srazil její meč stranou a ten se zakousl čtyři centimetry do kovářova velkého bicepsu. Rána začala silně krvácet, ale nestříkala. Takže žádná velká tepna nebyla zasažená.

Šokovanou Nikky srazil Vilém na zem a ta se udeřila při pádu o zeď do lopatek. Galahadovi se podařilo sekerou rozštípnout kovářovi meč na půl. Situace se obrátila a Nikky s kovářem se nachází ve smrtelném nebezpečí. Když chtěl Vilém zasadit smrtící ránu otřesené modrovlasé dívce, dveřmi od kovárny vběhl s křikem Honza, kovářův učeň. S kladivem v ruce zaútočil. Byl jediný učeň, který z kovárny neutekl, když tudy před několika minutami vpadl Vilém, jenž na koni objel budovu a snažil se Nikky původně vpadnout do zad.

Jenomže neměl žádný výcvik jako Nikky a skutečnost, že si odmala hrál s kamarády na rytíře, prostě nestačila. Vilém, který hlasitý Honzův útok zpozoroval, se otočil a šlehnul mečem do strany tak, že ostří přeťalo Honzovi na krku krkavici. Krev stříkala z hlavní tepny podle rytmu jeho srdce a každým dalším úderem sláblo. Nikky dostala nepřítomný pohled a oči se ji zalili slzami, takže na několik okamžiků viděla dvojmo. Chlapec se sesunul na zem a napřáhl paži k Nikky, jako by ji chtěl chytit za ruku. Najednou se přestal hýbat. Zornice se zúžily do malých teček. Všechny svaly se uvolnili a ústa se otevřela bezvládně dokořán.

Galahad vytáhl obě zástrčky dveří. Kovář si uměl zabezpečit dveře. Mají mohutné panty, které ukoval a dřevo dveří zesílené kovovými pláty. Takže sice zbrojnoši už zlomili dvě prkna dveří, ty ale díky plátům drželi stále pohromadě. Kovář srazil Galahada na zem. Nohou se pokoušel udržet dveře a vlastní vahou oběma rukama zarazil Galahadovi dýku do krku.

Nikky se rozzuřila na Viléma kvůli mrtvému Honzovi. Podařilo se jí vstát a zaútočila skoro až nadlidskou silou. Její výraz v obličeji působil děsivě vražedně. Vilém už neměl sil a ustupoval krok za krokem, dokud nezakopl o truhlici před postelí. Dopadl ztěžka na zem. Nikky mu zašlápla ruku, ve které držel meč. Sekla po jeho hlavě, ale Vilém nastrčil před hlavu ruku a zasáhla pouze zápěstí železné rukavice. Unavenému Vilémovi zašlápla druhou nohou i jeho druhou ruku. Byl zcela bezbranný.

Zarazila se. Nenašla v sobě sílu ho zabít. V sebeobraně snad, ale on se už nemůže bránit. Takhle si to nikdy nepředstavovala. Vzpomněla si na mámina slova. Kdo vytasí meč dostane se do potíží, musí být připraven ho použít. Kdo nosí zbraň dřív nebo později někomu ublíží. Není v tom žádná romantika ani dobrodružství. Na tohle nebyla připravená ani vycvičená.

Kovář už neudržel dveře a dovnitř se hrnuli zbrojnoši s halapartnou. „Nečekej! Utíkej Nikky! Pryč!“ rozkázal kovář zoufalým hlasem. Nikky s mečem v ruce vyběhla ven. Vidí přijíždět jejich saně. Posily dorazily. Když si Nikča všimla, že do vesnice přijeli dva vozy s 12 zbrojnoši, věděla, že je zle. Musela s pravdou ven. Vše rodičům řekla. Ti ve svém zoufalství nevěděli, co dělat. Nikča jediná věděla. Vzala tři stříbrné od Páji a požádala rodiče o zbylé peníze, co mají a rychle nakoupili dva cepy na mlácení obilí a dvoje vidle.

Sníh už na některých místech úplně roztál. Saně ztěžka drhli o zeminu. Museli zastavit dvacet metrů od kovárny. Nikča nařídila otci, ať rychle vypřahá volské dvouspřeží. Nikča hodlala použít saně jako bojový vůz. S mámou si vzali cepy. Otec s Pájou si vzali do ruky vidle. Máma zoufale volala na Nikky, ať utíká k nim.

Ven vyběhl Vilém a zbrojnoši mu pomáhali na koně. Nikky viděla, jak se k ní tryskem rozběhl kůň, pozvedla meč, postoupila o krok vpřed, sehnula se k zemi a usekla zvířeti nohy. Trpěla přitom nesmírným žalem, zmrzačit tak nádherné zvíře. Jeho jezdec však napřahoval meč a ona věděla, že je v sázce její přežití. Kůň ze sebe vyrazil ošklivé zaryčení a Nikky si byla jistá, že bude ten zvuk v myšlenkách slýchat až do smrti. Zvíře se skácelo k zemi, hlavou se zabořilo do sněhu a vyhodilo rytíře ze sedla. Vilém si při pádu zlomil vaz. Tentokráte Vilém zemřel, ne bezbranný, ale během útoku, protože se Nikky bránila. Nikča připravuje saně na boj.