Války rozumu a krve I. Kapitola 4 (2. část) - Konfrontace

Modrovlasá Nikky sražená na zemi po úderu štítu otřesená popadá vyražený dech. Po kolenou se došourala ke dveřím, ke kterým to měla tak tři kroky. Opírající se o trám dveří vstala. Vklouzla do domu a chtěla za sebou zavřít. Galahad zvaný Rafinovaný strčil svou kovovou nohu a ruku v železné rytířské rukavici mezi dveře, takže Nikky nemohla dveře zavřít. Začal boj o udržení dveří.

Kovář se na rytíře Jiřího z Leopoldu vrhl a zaútočil svým dvouručním mečem proti nechráněnému krku. Rytíř se bleskurychlým pohybem nahnul doleva a náhlým pohybem svého meče útok odrazil. Poté přenesl váhu na pravou nohu a prudkým pohybem vedeným vzhůru se pokusil mečem zasáhnout kovářovu bradu a krk. Kováři se podařilo útok odrazit.

Kovář se pohyboval s lehkostí, ale rytíři působili v brnění unaveně i když dokázali vyvinout pozoruhodnou rychlost a hybnost. Kovář nakročil dopředu a bodnutím zaútočil na rytířův obličej, čímž ho donutil zvednout ruku s mečem a odkrýt si bok. Poté kovář bez varování s neskutečnou rychlostí klesl na koleno, vytáhl schovanou dýku a vrazil ji rytířovi do boku mezi pláty brnění. Určitě skulinku našel. Rytíř vykřikl a stiskl si ránu, ale to už kovář znovu zaútočil na hlavu. Protože byl rytíř bez přilby rozetnul mu sekem meče lebku, jako když kladivem roztloukáš kov. Meč se zabořil do lebky až ke kořenu nosu a nešel vyndat.


Rytíř Jiří z Leopoldu se bezvládně skácel na zem. Kovář si půjčil jeho meč. Dvanáct zbrojnošů s halapartnou a v lehkém brnění s kyrysem se přiblížili na vzdálenost pěti metrů. Modrovlasá dívka mezi tím prohrála souboj u dveří. Silnější Galahad ji přetlačil. Z druhé strany za jejími zády od kovárny vstoupil do domu Vilém zvaný Orel moravský. Obklíčená dívka se zachvěla. Krev ji ztuhla v žilách. Zkusila zamrkat, aby se přesvědčila, že ji nešálí zrak.


Šátek ji upadl z hlavy a odhalil její modré vlasy. A potom zavlál vítr otevřenými dveřmi a hodil jí modré prameny vlasů do obličeje. Dívka máchla mečem. Sama nevěděla, kde se v ní ta statečnost vzala. Ve skutečnosti se chtěla dát na útěk, něco v jejím nitru ji to však odmítalo dovolit. Odjakživa v sobě měla něco, co ji nutilo stavět se ke všem svým strachům čelem, bez ohledu na to, jak mizivá se zdála její šance na úspěch. Tedy kromě občasného studu, který jí někdy ukradl odvahu. Neznamenalo to, že se nebála. Ba naopak, bála se moc. Nějaká její část ji ovšem pomáhala i přesto fungovat a vybízela ji najít sílu. A nejspíše ji našla.

S třesoucíma se rukama stanula před rytíři a ze všech sil se snažila zachovat si chladnou hlavu. Zaútočila tak rychle, jak jen dovedla. Její meč škrtal o brnění, štít nebo meč i sekeru soupeřů, ale nedokázala je zranit. Její meč nepronikl jejich brněním, nanejvýš způsobil dlouhý škrábanec, ale zaměstnal je dost na to, aby si rytíři udržovali od ní úctyhodný odstup.

Nikky se k nim otočila čelem připravená na místě zemřít. Kovář doběhl do domu a stihl za sebou zavřít dveře, takže se dvanáct zbrojnošů nedostalo dovnitř. Z druhé strany byli slyšet rány, jak se dobývají dovnitř, až se dveře začaly třást. Poměr sil se vevnitř změnil dva na dva. Kovář s Nikky stanuli proti Galahadovy se štítem a sekerou, a proti Vilémovi s mečem.