Války rozumu a krve I. Kapitola 4 (1. část) - Konfrontace

Rytíř Jiří z Leopoldu a Galahad zvaný Rafinovaný seskočili z koně. Pouze Vilém zvaný Orel moravský zůstal na koni, aby rytíři nepřišli o všechny výhody. Nikky si okamžitě vzpomněla na Nikčina slova. Došlo ji, že rytíři se chovají takticky. Rychle kováři pošeptala do ucha, že musí hrát o čas, než Nikča přivede posily. Kovář přikývl. Jejich bojovým plánem je nyní zdržovací boj, boj na zdrženou.

Obvyklými důvody k takové taktice vede snaha dát čas ostatním jednotkám buďto k ústupu, nebo naopak k přesunu na bojiště a zaujetí výhodných pozic. Nicméně existují i další důvody, jako třeba snaha protáhnout střetnutí do fáze nevýhodné pro nepřítele. Popřípadě udržet nepřátelské síly rozdělené. Zdržovací boje jsou charakteristické tím, že strana, která se pro tuto taktiku rozhodne, zpravidla neočekává vítězství, naopak očekává ztrátu nebo stažení.

Ovšem tři rytíři zvolili podobnou taktiku na zdrženou, protože se po království nepohybují sami. Doprovodná družina panošů a zbrojířů i lehké pěchoty je na cestě do vesnice. Celkem 12 mužů a dva povozy. Rytíři sice s jistotou neví, kdy jejich družina dorazí, možná na večer nebo až zítra, nebo klidně každým okamžikem. Ale nechtějí dívku a kováře vyplašit. Nikdo z rytířů se nechce zbytečně vystavit riziku boje, protože se kováře obávají, zároveň už nemůžou ustoupit, protože by kovář s dívkou mohli utéct. Konfrontace je nevyhnutelná.

Vilém zvaný Orel moravský zůstal na koni pro případ, že by se cíle jejich zájmu pokusily o útěk. Zbylí dva se dobrovolně vzdali výhody, aby je zbytečně nevyplašily a dostali se blíž. Čekají, že kovář bude vázat jejich síly a dívenka se pokusí uprchnout. Šachové figurky jsou rozestavěné a souboj začíná diplomaticky a slovně.

„Děvče odhrň šál, co nosíš na hlavě, ať vidíme, s kým máme tu čest,“ naléhá Jiří z Leopoldu. „My víme, že jsi barevnovlasá. Král s vámi chce bezodkladně mluvit. Tady mám králův dekret zajišťující vaši bezpečnost po dobu jednání s králem,“ přemlouvá vychytrale Galahad zvaný Rafinovaný. Kovář Dragovit se podíval na Nikky a zakroutil nesouhlasně hlavou: „Nevěř jim!“

„Co po barevnovlasích král chce?“ zeptala se Nikky podezřívavě. „Chce vědět, jestli pro něj představujete hrozbu nebo ne,“ zkouší to upřímně Jiří z Leopoldu. „Král se snad bojí patnáctileté holky?“ směje se Nikky. Snaží se prozradit co nejméně a dává si záležet, aby nezmínila sestry, i když tuší, že o nich vědí. „Chce vědět, jestli si nárokujete svá práva na království.“ Tahle slova od Jiřího z Leopoldu jí zarazila. Copak mají barevnovasé nárok na nějaký trůn? Diví se potichu. „Stát ani krok,“ varuje kovář rytíře, kteří se trpělivě sem tam malým opatrným krůčkem snaží přiblížit.

„Patříte k pěti starobylým rodům a každá z vás má nárok na jeden z pěti trůnů. Předek zelenovlasé byla Nefritová královna z říše Čchin, žlutovlasá je potomkem svaté Cyril, modrovlasá potomkem Ledové královny Vikingů, rudovlasá je potomkem kněžny Libuše, růžovovlasá je potomkem Timur královny stepí. I kdybyste nevznesli své nároky na trůn, stále tu budou šlechtici, co se vás budou snažit využít ke svržení svých vládců. A vládnout místo vás jako regenti, než dovršíte 21. let. Také tu jsou vládci, kteří se vás pro jistotu raději zbaví,“ stále hovoří Jiří z Leopoldu a Galahad zvaný Rafinovaný se spolu pomaloučku přibližují. Protože se přiblížili až nebezpečně blízko, začal kovář stahovat Nikky ke dveřím svého domu.

Z protější strany, než ze které se přibližují dva rytíři jede na dvou kolových vozech 12 zbrojnošů, doprovod tří rytířů a tím je obkličují ze dvou stran. Jediná úniková cesta nyní vede skrz kovářův byt a dál přes kovárnu a ven směrem do vesnice. „Jste obklíčení, neuniknete. Pojďte s námi dobrovolně, jinak bude zle. Máme příkaz krále Jindřicha vás přivést živé, ale pokud bude existovat riziko, že padnete do rukou jiného vládce, máme povolení vás zabít,“ vyhrožuje Jiří z Leopoldu. „Který další vládce? O čem to mluvíte?“ ptá se v obavách nedůvěřivě Nikky.

„Lucius III. král Germánie po vás baží. Chystá se uzavřít vojenskou alianci s Moguly a společně probudit královnu harpyjí a spojit se i s ní. Aby ji měl co nabídnout, potřebuje vás.“ Nikky a kovář se přiblížili na pouhých pět kroků ke dveřím domu. Vilém zvaný Orel moravský situaci pochopil, a proto pobídl svého koně. Spěchá na druhou stranu domu před kovárnu, aby jim odřízl cestu. „Jak víte, že Lucius baží po barevnovlasích?“ ptá se Nikky.

„Víme to, protože Lucius platí lépe než chudý král Jindřich,“ prozradil Jiří z Leopoldu a tím dokázal, že nejsou svému králi věrní a pracují pro někoho jiného. Oba rytíři se okamžitě vrhli na Nikky. Kovář ji nestihl strhnout za sebe. Na poslední chvíli svým jednoručním mečem odrazila obloukem úder vedený na hlavu sekerou Galahada. Její meč zajiskřil a jen zázrakem nezlomil. Většina mečů by už byla na dva kusy. Galahad ji srazil štítem na zem. Kováři se podařilo Galahada zatlačit a navázat pozornost obou rytířů na sebe. „Dovnitř!“ nařídil kovář.