Války rozumu a krve I. Kapitola 3 (3. část) - Zimní trhy

Srdce ji bije rychle jako splašený hřebec mogulského koně. Nevnímá okolí, soustředěná pouze na jedinou věc. Jak se blížila Nikky s Honzou ke kovárně přemýšlela, jaké otázky položí až se s kovářem setká v tváří tvář.

Vzpomněla si na Páju, která dokáže přesvědčovat, protože rozumí uvažování druhých lidí. Když konfrontujete člověka s něčím závažným nebo nepříjemným, stáhne se do obrany a už s ním nebude kloudná řeč. Nemůže přece jenom tak přijít a zeptat se: Jsi můj táta? Půjde na to zlehka. Nejdřív kováře rozpovídá, ale jak? Už to má. Zkusí ho přemluvit, aby šli spolu trénovat šerm. Snad nebude mít tolik práce. Protože během pořádání trhů má kovář mnohem více práce než obvykle. Uvažuje, že se nenechá odbýt. Potom kováři nadhodí, že by od něj ráda koupila meč. Až poté se zeptá na to, co chce vědět ze všeho nejvíce.

„Počkej Nikky,“ zastavil ji Honza, „Támhle v tom domě se ubytovali ti tři královi rytíři. Půjdu nejdřív za panem Dragovitem sám a povím mu, že jsi tady a chceš s ním mluvit.“

„Nesmysl. Odmítne mně s tím, že je to nebezpečné. Promluvím s ním rovnou, žádné zdržování,“ trvá si Nikky na svém.

Pokračuje dál v cestě, zvětšuje svůj krok a ještě víc zrychluje. Honza jí málem nestačí. Udýchaná doběhla do kovárny. „Honzo copak jsem ti výslovně nepřikázal, aby si ji varoval? Jak to, že ji sem vedeš?“ zhrozil se kovář. Z jeho vyděšeného výrazu se dalo vyčíst, že mu na bezpečnosti modrovlasé dívky velmi záleží. Nikky sice měla naplánované, co poví, ale nezmohla se na slovo. Udýchaná se pokouší popadnout dech.

Kovář chápe, že je jen otázkou času, kdy se tu rytíři objeví. Není čas ztrácet čas. Dostal nápad. Přenechal práci učedníkům a požádal Honzu, aby si to vzal na starost. Odvedl Nikky druhými dveřmi, které vedou z dílny do obytné části kovárny.

Otevřel těžkou dřevěnou truhlici, která ležela před postelí. Ukládá si do ní oblečení, osobní, důležité a drahocenné věci. Prohmatal truhlici a vytáhl dva dřevěné tréninkové meče. Podal je Nikky a znovu zašátral do truhly. Tentokrát vytáhl něco zabalené v lněné látce z pěti barev v kostičkovaném vzoru. Rozbalil a odhrnul látku a vytáhl dva staré meče. Jeden kratší jednoruční a druhý dlouhý dvouruční. Na kratším meči se nacházel nápis v runovém písmu, který v překladu znamenal („Ledová královna Vikingů“) a na dlouhém meči se nacházel nápis v latině ORDO QUINQUE DRAGONES („řád pěti draků“).

Dalšími dveřmi odvedl Nikky ven za kovárnu. Střetnutí s rytíři už považuje za neodvratné, a chce proto modrovlasou dívku rozehřát s mečem a připravit. Dva rytíře snad na sebe dokáže navázat, věří, ale bojí se, že třetí půjde po Nikky. Položil pravé meče o dveře a vzal do ruky dřevěný. Druhý dřevěný meč držela Nikky.

Kovář upozornil na výhody sekání do zbraně a varoval Nikky před sekáním do protivníka. Brnění se nedá mečem proseknout ani prorazit tak snadno. Musí hledat nejzranitelnější místa. Ty se nachází na krku a na hlavě, ale také v kloubech. Plátová zbroj nezakrývala nositele souvisle. Z důvodu hybnosti jednotlivých plátů poskytovala soupeři mnoho míst, kudy čepel pod pláty dostat. Rytíři chodí bez nasazené přilby v zimně, protože by se zmrzlí kov přilepil na jejich kůži. Hlavy mají odkryté.

Na krku jsou pláty nejslabší, takže když soupeře dostane na zem. Může se nad něj nahnout a oběma rukama zatlačit meč svojí vlastní vahou. Meč se probije skrz. Nikky se styděla položit kováři svou otázku, stále otálela.

Další možností je sekaní a bodání do odkryté hlavy. Kovář zdůrazňuje sekání a neopomene okamžitě vysvětlit správný postoj nohou při seku z pravé strany. Vysvětluje pojem silný sek a spojuje jej vždy s krokem vpřed. Zmiňuje přišermování, jakési oťukávání soupeře, aby šermíř zhodnotil kvality soka. Zdůrazňuje aktivitu a rozhodně zavrhuje pasivitu, protože je jen otázkou času, kdy dostane ránu ten, kdo se nejvíc kryje. Nejlepší obranou je útok a soupeře zaměstnat. Ten je nucen reagovat a přizpůsobit se a je jen otázkou času, kdy udělá chybu. Nikdo není dokonalí, aby byť jen na chvilku neztratil pozornost, nebo špatně odhadl záměr protivníka.

Ukazuje, jak mají na sebe šermířské práce navazovat. Používá k tomu termíny Před, Po a Vtom. Před znamená, že šermíř útočí. Po označuje, že se šermíř brání nebo odvrací. Pokaždé musí pracovat Vtom zručně a jeho cílem je dostat se nejprve do Před a pak pracuje Vtom tak, aby soupeř už neměl šanci přejít do Před.


Před, Po a Vtom je pro mistra kováře základem zvládnuté techniky šermu. Pokud tento princip šermíř nepochopí a neřídí se podle něj, nikdy se nemůže stát mistrem. V Postoji jde šermíř tělem níže, aby měl lepší rovnováhu a aby zmenšil plochu, na kterou může protivník zaútočit. Útok lze provést sekem nebo bodem, obranu odvrácením nebo odražením seků. Obranu by šermíř neměl chápat jako pasivní záležitost.

Sek by měl být proveden silně a s nataženou rukou, měl by být kontrolován, během sekání by šermíř měl být schopen ho stáhnout zpět, aby sek zasáhl v pravé chvíli, což je nutné k otočení směru seku na druhou stranu.

Jenomže v tom pomalu přijížděli tři rytíři. Kovář došel ke dveřím a uchopil pravé meče. Ten kratší podal Nikky. „Já věděl, že nejsi obyčejný kovář,“ pronesl zvesela Jiří z Leopoldu. Nikky zbledla. Poprvé v životě se cítí ohrožená na životě. Poprvé v životě drží skutečný meč a ne dřevěný. A cítí, že ji čeká nelehké rozhodnutí. Zabít, nebo se nechat zabít. Nestihla se kováře zeptat na to nejdůležitější, během tréninku ji nepustil ke slovu a ona sama nenašla odvahu se konečně zeptat. Stejně jako se styděla si říct o stříbrňák od Radslavy. Možná měla Nikča pravdu a měla návštěvu kovárny odložit.