Já neprosil

Já o život se neprosil,

po kapsách svou duši nenosil.


Nechtěl jsem koukat na mraky, 

vnímat tíhu, vnímat zázraky,

poznat zpěv ptačí

a jak se Země pootáčí,

jak se ráno rozednívá

a jak, kdy, se stmívá.

Jestli jsou červánky

nebo padá mlha,

nebo krajinou jen tak

déšť kamsi zdrhá.


Já o život se neprosil

a po kapsách svou duši nenosil.


Někdo zavzdychal

a někdo si ulevil

a najednou tu život byl

a já se o to neprosil, 

abych tady trpěl

a abych tady žil,

pro stránek pár ,co byla legrace,

co snad láska,

která teď vnímat se jen chce,

otazníky za větami,

vykřičníky před nimi i za nimi

a vlastně žít se mi už tak nelíbí.


A já se o to neprosil,

abych tu byl, abych tu žil.


A mraky táhnou kamsi dál

a dávno už zbourali ten sál,

kde smích se nesl stěnami,

kde žili jsme i byli my,

a já se o to neprosil,

abych tu byl, abych tu žil.

A stromy padaj k zemi

a bourají se stěny

a příroda jak postřelená se trmácí

a někdo z toho má svou legraci.


A já se o to neprosil,

abych v tomhle kole byl,

abych se otáčel,

abych své tělo v slzách promáčel.

Já o to, o to neprosil,

aby si někdo ulevil

a já z toho žil.