 19.01.2023 7 386(10) 0 |
Mé rozsekané já
v odrazu blátivé kaluže.
Vajgl jako loďka pluje
v slzách světa
chce mě převézt
na druhý břeh.
Hozený kámen
čeří vrásky
pouliční tůňky.
Zašlapané štěstí
na nádraží
v kolejišti hnije.
Ne to není poezie
jen mávání z rychlovlaku
probleskujících vzpomínek.
v odrazu blátivé kaluže.
Vajgl jako loďka pluje
v slzách světa
chce mě převézt
na druhý břeh.
Hozený kámen
čeří vrásky
pouliční tůňky.
Zašlapané štěstí
na nádraží
v kolejišti hnije.
Ne to není poezie
jen mávání z rychlovlaku
probleskujících vzpomínek.
Ze sbírky: V obrazech
20.01.2023 - 06:31Vajg snad převeze vzpomínky.
Vlak může přivést něco nové.Strhnout pach co zato nestoji.
Pěkná
Vlak může přivést něco nové.Strhnout pach co zato nestoji.
Pěkná
19.01.2023 - 21:36Život je vagon do kterého v průběhu jízdy nastupují a vystupují noví lidé. Zastávky je nenávratně pohlcují.
19.01.2023 - 20:40Lenča: Leni já jsem v pohodě,jen těch ošklivých vzpomínek je zatím pořád víc než těch pozitivních a prostě pořád probleskují ven :)
19.01.2023 - 20:27Znovu své Já poskládáš, lepší, silnější, moudřejší, milující, milované. Je to jen ve tvé moci, ač tomu teď zřejmě nevěříš. Píšu z vlastní zkušenosti. Drž se...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zašlapané štěstí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nad věcí
Předchozí dílo autora : Inverzní poezie
