přidáno 08.01.2023
hodnoceno 9
čteno 409(11)
posláno 0
život jak klisna

v prudkém trysku

vybírá další zatáčku

a já

na špičce obelisku

snažím se přežít

miláčku

v tom běhu dní

jak před Taxisem

jen tepe duše zpocená

a já

poslední

zmatený jsem

netuším, co to znamená

tribuny šílí

vzduch jen duní

světlo jak bič a vzduch jak tůň

a já

v tu chvíli

těžce funím

jak starý dostihový kůň
přidáno 10.01.2023 - 11:45
Hezká.
přidáno 09.01.2023 - 11:27
Dost dobrý! Někdy mám pocit, že ten život je šílená kráva...
přidáno 08.01.2023 - 22:58
Gora: díky... jsem rád, že se ti to líbí...
přidáno 08.01.2023 - 21:36
Bavíš. Čtenář se snadno vžije do básně, což se mnohdy nepovede.
přidáno 08.01.2023 - 13:47
Pěkné přirovnání.
přidáno 08.01.2023 - 13:22
Lenča: děkuji ti za pochvalu :)
přidáno 08.01.2023 - 11:45
Občas takový život je, ale umí být i roztomilý a hravý jako hříbě... Krásně vyjádřeno, umíš to s hloubkou a upřímností.
přidáno 08.01.2023 - 10:19
Líbí
přidáno 08.01.2023 - 08:11
Dobré,

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
dostih : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : za hranou noci
Předchozí dílo autora : pršelo

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming