Na soudě

Tak jsme se tu zase sešli…soudkyně, slečna z OSPODu, exmanželka a já…do party jim chybí už jen zapisovatelka, v rámci šetření ji nahradil záznamník …při pohledu na ně mi hlavou proběhla myšlenka na film Sexmise. Jako malej jsem se na něj koukal na tajňačku se zájmem a vzrušením, tentokrát necítím ani jedno z toho. Do horoucího pekla, něco je špatně, kde udělali chlapi chybu? Ženský budou rozhodovat o tom, kdo bude s mými syny, a pak mi ještě naloží, kolik budu sypat jejich matce na komfortní žití s milencem. Od začátku jsem bojoval o střídavku, zavrhnuto. Exka podle nařízení soudu nepředávala kluky ani o víkendech…nekonečné volání policajtů, sepisování protokolů…všechno k ničemu…matka, soudkyně, OSPOD, zapisovatelka…všude je to stejný. Bílej je rasista, zlej bílej muž, ale že ostatní nesnáší bělochy je cajk – ani se jim teda nedivím, co nadělali běloši za zvěrstva na světě, to se nikomu jinýmu nepodařilo a snad ani nepodaří.
Se ženskýma je to stejný. Emancipace, genderová rovnost…úplný blbosti, když ženský můžou, tak si chlapa podají a nechají mu to sežrat, v chlapech je aspoň ta brzda, že je mu ženské líto, toto ženská nemá. Kdyby aspoň byly jako opravdu ženský…citlivý a vnímavý, jenže toto je zdegenerovaná forma narušená mužským principem rozumu, ano toho rozumu, kterej ovládá mysl a mysl má pod palcem ego. A ego říká, tak teď to těm chlapům nandáme, tento jeden to dostane za všechny, stáhneme ho z kůže, pak zase kůži natáhneme a zase stáhneme, nemysli si chlapečku, že to budeš mít rychle za sebou.
Kolik takových soudů proběhlo už ani nepočítám, ani kolik peněz a energie. Ve válce, ať jste napadenej nebo útočník se počítá to, co vám zbylo, ne co to stálo. V průběhu bojů se sem tam proberete a říkáte si, má to smysl? Jenže šance, že se ve stejnej okamžik probere i ten na druhé straně je mizivá. V okamžiku vaší stagnace se na vás vrhne protivník a už jste zase v sobě. Bojuje se do konce, dokud je energie a nějaký prachy. Jak to dojde, je konec, možná jen zdánlivě…s debilem se nedomluvíš a ženská nenávist je podobná, jako mužský ego. Veliká, zničující a zbytečná. Jenže k tomu aby se to v hlavě pohlo a člověk na to došel, musí mít buď štěstí, nebo aspoň malej zájem na sobě makat.
Letmé úsměvy přítomných dam…už jen aby se držely všechny za ruku, bude to peklo, promluvil hlas ve mně.
Tento soud je o alimentech, alíky, aloše jakože částka pro děti, kterou spravuje bývalý partner – již se několikrát zvedaly, dokonce jednou i snižovaly. Tentokrát máme v plánu jít nahoru, v podstatě toto divadlo nemá valnej smysl, vše je předem daný, presumpce nevinny byla střelená do hlavy. Jde jen o to, dát tomu státní kulturu a nakonec napsat bláboly s hlavičkou „jménem republiky“ jsem rozhodla tak, jak se mi dnes chtělo a že se mi dnes rozhodně nechtělo, tak si to sežereš.
Soudkyně začala dlouho řečí o stávajících stavech domácností, o minulém a ještě minulejším. Slečna z OSPODu sedí a netuší o čem je řeč…spis si nenastudovala - bývalá slečna, které to před ní řešila, odešla – snad na mateřskou - stávající působí jako persóna podivná…no dvojdomek bych s ní mít nechtěl. Člověk nikdy neví, co se jim motá v hlavě, často působí psychicky dost nevyrovnaně – vím, že za ní byla a mluvila s ní. Vzhledem ke zkušenostem vím, jak dokáže být exka přesvědčivá.
Pokud si myslíte, že někdo z vás umí lhát, tak mi dovolte, abych Vám nastínil, jak to dělaj sedmilhářky. Její lhaní bylo tak přesvědčivé, že jsem často začal pochybovat o tom, co je vlastně pravda, lhala s takovou grácií, že se mi v hlavě udělal totální guláš a pochyboval jsem i o tom, co jsem na vlastní oči viděl a byl přímo u toho, bylo to k zešílení. Pokud lhala o někom nebo o něčem, kde jsem nebyl, tak nebyla šance. Dotáhla to tak daleko, že těm svým lžím, které opakovala pořád dokola, začala snad i věřit. Emocionální výlevy byly samozřejmým podkreslením situace. Došel jsem k tomu, že jsou jen dvě možnosti, buďto je tak prohnaná a má na vše dvě pravdy – jednu reálnou a tu „svou“ nebo prostě realitu maže a nahrazuje ji svým světem – buď tak, či tak pokud na to nemá fyziologicky upravenej mozek, musí z toho zblbnout. Nicméně teď zblbla slečnu z OSPODu, slzičky, spílání a chudáčkování – byla by dobrá herečka.
Soudkyně pořád mluví. Vůbec nechápu, proč čte, to co všichni vědí, teda, mimo slečnu z OSPODu, ta je prostě mimo.
Je to, jako v politickým procesu, předem odsouzenej, smyčka mi pomalu stahuje krk, trošku hůř se mi dýchá a s mluvením bude problém. Nicméně mluvit ani nemusím, je to zbytečný, trest za neposlušnost a za to, že jsem si kdy dovolil…co jsem si herdek ve skutečnosti dovolil? Netolerovat milence? Bránit se vůči vydírání, fyzickýmu násilí? Požadovat, aby chodila do práce, když ji nakonec vyhodili i z pracáku, když byla se dvěma dětma deset let doma? Jóóó sorry, prostě mám nároky na normální život bez lží a nenávisti.
Soudkyně pokračuje a „vyslýchá“ účastníky. Nejdřív ex - opět to samý, nepřekvapila – dva roky jezdíte pro děti a nikdo vám je nepředává, když se na to pak vyserete, tak o ně nemáte zájem, fakt tutovka. Jasně, mám půjčku mega a půl, ale splácim 12tisíc měsíčně po dobu 25 let, panečku to musí být úrok, fakt kouzelný…Ódine, ty to vidíš…
Myslí si jak je chytrá, když se motá ve svých lžích, nicméně je to jako slova z Bible, svaté písmo má vždy pravdu. Ani neví, že nejlepší na našem vztahu bylo, že odešla k matce, zbavit se něčeho takovýho se vám nepodaří každej den, ta variabilita průserů co dělala, bylo jako bych byl zavřenej v kadibudce plné sraček. Dopadl jsem dobře, její otec se uchlastal – kandidát na Olympiádu v běhu, vysokoškolák…neprošel přes její matku – uchlastal se. Jsem to ale štístko…
Mám pokračovat? Případně napište a dopíšu to...