Myšlenky po cestě sídlištěm

nemáš vlasy
jen oči
hnědé jak můj hřebec
co ržá
aby nepolkl stéblo mé usoužené trávy
oči hnědé tak
že tě nezastaví kolovrat vody ze studny
zastydíš se když tě láska zcáká blátem

-

jdeš po cestě sídlištěm
jeden dům právě opravili
jeden dům právě zpravují
výtah dělníků tě ruší ve spánku

máš má milá v uších spousta hluku
romské děti tě milují a ptají se
"Paninko, vám není zle, že?
A pokud není, pomozte mi...

Má milá, vzmuž se...
a jdi tou cestou dělníků
cihly mají obratle plné obrazců - chyť je
co vidíš v cihlách, to poznáš ve světě

odpusť mi, že ječím když bolí mě tvůj hlas

-

úplně nerozumím úpatím betonových světů
ale i já
tam žiji něco ze sna
žába klopýtne o výmol bláta
pulci vymřeli pro půlku lživé louže

nech mě tu spát v blátě a k ránu na beton
nemám mince v hloubce pro které by vodník šlápl
přes půlku rákosového ráhna
asi mě miluje
-

no a tak co se mi to vlastně děje
asi nic víc
než co bych zaspala a zuby skřípala
tvá dívka ospalá by pro kus zpěvu pookřála
to nic neznamená
v příkrovu vlhkém a plném uměle postavených sklepů
modlíš se k nádherným láskám
a buď si čím chceš
nemám ti to za zlé
protože své hrdlo nadnáším s každým džbánem levou rukou

sni
příroda tě nezazdí
a nezklame a neprozradí

-

tak aby to bylo v celku
asi tě miluji
a nemáš vlasy
jen oči hnědé
jak telátko
máš všechny dveře otevřené


v důvěřivé něžnosti
zteřelé a milované

-
zatímco tvá milá
si trhá v gestu němém řasy