Konec nadějí

Každý další den mě trochu víc bolí,

Jak malý kluk cítím se co se hrozně boji,

Jaký bude ten další a zda budem svoji,

Při tom láska tvá je to o co strašně stojím,

Měl jsem dávno zahlédnout že ztrácím přízeň tvoji,

Na srdci teď šrámy mám co se nikdy nezahojí,

Kdysi krásný byl náš vztah teď nad propastí stojí,

Stačí málo aby fouklo a nejspíš ho to shodí,

Jeho smrt je noční můrou pro dušičku moji,

Zadrhlo se něco nám v tom milostném stroji,

Naděje má umírá tak jak plyne čas,

Že bychom snad býti šťastni mohli jednou zas,

Budoucnost je ponurá i přesto ti přeji,

Abys brzo potkala pravou lásku svoji,

Já to asi nebudu,

A tak se ptám osudu,

Jak zachránit něco málo,

Když skoro nic už nezůstalo,

Bohužel mi neodpoví,

Právě naši lásku loví,

Až se mu to podaří,

Úsměv mi umře na tváři,

Duše zčerná jako uhlí,

Naději uložim do truhly,

Tu pak spustim do jámy,

A lopata tempem pomalým,,

Hlínou ten hrob uzavře,

A já myslíc na to vše,

Na náhrobek napíšu,

Zde je láska veliká,

Na vždycky tu leží,

Chlapec pro ni naříká,

Ale na tom nezáleží,

Tak odpočívej v pokoji,

My dva nejsme už svoji,

Slzička mi ukápne,

Nebude to k ničemu,

Končí pouto posvátné,

Já kráčím směrem pryč,

Měj se nejlíp jak to jde,

Na památku dám ti klíč,

Co pro tebe mé srdce otvíral,

Zpět se radši nedívej a jdi prostě dál,

A jaká je šance že potkáš štěstí?

Vlákně vůbec nevím, pravdu znají hvězdy....