47. Když dva sní stejný vášnivý sen…

Ani nevím, jak jsem se ten večer ocitla v posteli a už vůbec ne v tom jezeře…
Najednou jsem se vznášela ve vodě, která tak nádherně, realisticky oblévala mé nahé tělo.
Na břehu se objevila mužská postava. Nick…
Užívala jsem si dovádění ve vodě. Sem tam nad hladinu vykoukla odhalená ňadra nebo se mihl zadeček – prostě taková laškovná, svůdná hra určená jedinému divákovi…
Náhle jsem si všimla, že na břehu je prázdno… V ten moment se Nick objevil ve vodě kousek ode mě. Zůstala jsem na místě a vyčkávala.
Ani on nikam nespěchal. Klidně plaval kolem mě pořád dokola a sledoval mé napjaté očekávání.
Pomalými tempy jsem se posunula blíž ke břehu tak, abych dosáhla na dno. Nick přitom stále kroužil kolem.
„Jsi jako žralok, co si obhlíží svou budoucí pochoutku,“ vrhla jsem na něho vyzývavý pohled.
Opět zmizel pod hladinou a já vnímala, jak se jeho postava pomalu vynořuje těsně přede mnou a přitom se sem tam dotýká a otírá o nejrůznější místa mého rozechvělého těla. Když se konečně jeho obličej objevil před tím mým, naše ústa se k sobě lačně přisála a rty a jazyky rozehrály vášnivý tanec. Těla se propletla jako by chtěla splynout v jeden organismus. Roztoužené klíny na sebe chtivě dorážely a celé naše bytosti plály nedočkavou touhou.
Pak mě Nick vzal do náručí, odnesl na břeh a položil do trávy. Tam se ke mně sklonil a dlaněmi něžně opsal křivky mého těla od obličeje přes krk, ramena, prsa, bříško, pánev až ke stehnům. Jemně je rozevřel a naše láskou a vášní rozbouřená těla i duše splynula v něžném i divokém víru milování…
Vzbudila jsem se celá splavená. Jako bych právě opravdu vylezla z toho jezera. Obestřela mě jistota, že tentokrát si Nick pamatuje náš společný sen do posledního detailu. Vyšla jsem na terasu a vzhlédla k balkonu jeho chaty. Z pokoje se linulo slabé světlo a odhalovalo siluetu mezi dveřmi. Hvězdy nezářily dostatečně jasně, abychom si vzájemně viděli do tváří. A přece naše duchovní zraky dokázaly nahlédnout jeden druhému až na dno duše…

Druhý den dopoledne jsem z okna zahlédla, jak Nick, Hope a Angel nakládají věci do auta. Došla jsem za nimi a zahlaholila: „Krásné dopoledne! Nechcete s něčím pomoct?“
Angel ke mně hned přiběhla: „Ahoj, Gabi, už máme skoro sbaleno a pak jsme se chtěli jít za tebou rozloučit.“
„Ahoj, Gabi, neboj, neujeli bychom bez rozloučení!“ všiml si mě Nick a spiklenecky mrknul.
S Hope jsme se taky pozdravily, ale vypadala nějak sklesle.
„Copak, Hope? Nechce se ti domů? Dali jste si s Danielem na sebe aspoň nějaký kontakt?“ napadlo mě.
„To jo, ale stejně je to blbý…“ mračila se nešťastně. „Kdybyste tak ty i Daniel mohli být pořád blízko…“
„Však on nebydlí zas tak daleko přece,“ měla už zjištěno Angel a snažila se sestru podpořit. „A Gabi s námi taky zůstane ve spojení a budeme se navštěvovat, že jo?“
„To si piš, že si takové dvě skvělé kámošky nenechám jen tak zmizet ze života!“ ubezpečila jsem ji rozhodně.
Hope vypadala utěšeně. Rozloučila jsem se s holkami a ty nasedly do auta.
Nick ke mně přistoupil a s potutelným úsměvem se zeptal: „Fakt to byl jenom sen?“
„Pokud nemáš na zádech stopy po mých nehtech, tak jo,“ zaculila jsem se rošťácky.
„A já bych měl zkontrolovat, jestli nemáš ode mě pokousaný krk,“ přidal se ochotně.
„Ty svoje upíří sklony bys měl možná trochu zkrotit,“ zasmála jsem se.
„Připadalo mi, že to tvoje nádherné sténání bylo rozkoší, ne bolestí,“ dostal mě svou odpovědí.
Tu červeň, co se mi nahrnula do tváří, jsem nedokázala ukočírovat. „Dobře, pokud nebudu mít vedlejší účinky jako je intolerance slunečního světla a neukojitelná chuť na lidskou krev, tak jsem bez dalších námitek.“
Pak jsme se krátce objali, políbili na tváře a slíbili si: „Brzy na shledanou!“
Nick spěšně nasedl do auta a odjížděl. Ještě jsme si s holkami chvíli mávaly, než mi zmizely za první zatáčkou…
Vrátila jsem se do chaty, uvelebila se na pohovce a rozjímala. Měla jsem trochu obavy, jak Hope a Angel vezmou případný rozvod svých rodičů. Pokusila jsem se to navnímat…
„Tyhle dušičky už mají jasné nastavení, že nemohou o nikoho milovaného nijak přijít. Je to ukotvené v jejich vědomí. Naopak takto získávají do svých životů další úžasnou, souznící bytost – tebe. Stačí jen, abyste ty, Nick a Caroline mezi sebou vytvořili srovnané vztahy a nezůstalo mezi vámi nic nevyřešeného, neodpuštěného,“ tak zněla moudrá odpověď mého vyššího Já.
Ještě jsem se zaměřila na to, jak se s tím vyrovná Caroline. Ani to mi nebylo jedno. Nechtěla jsem, aby kvůli nám někdo trpěl. K tomu mi přišel překvapující pocit, že ona už Nicka tak nějak pustila… Jako by se v jejím životě odehrávala nějaká událost, díky které byla ochotná se ho vzdát… To mi nedávalo smysl. Zatím…